Vědci z proslulé americké univerzity sestrojili létající roboty velikosti poloviny kancelářské sponky a hmotnosti menší než jedna desetina gramu. Pojmenovali je RoboBee (RoboVčela). Aby se udrželi ve vzduchu, musí mávat křídly sto dvacet krát za sekundu.
Detaily konstrukce robovčel popisují výzkumníci ve vědeckém časopise Science. Jako korespondující autor práce je uveden Kevin Ma. Umělý hmyz by podle vědců mohl v budoucnu sloužit k mnoha účelům. Mohl by opylovat pole stejně jako opravdové včely. Taková služba by však byla asi hodně drahá. Dokázal by vyhledávat oběti přírodních katastrof. Vojenské robovčely by mohly odposlouchávat nepřítele. Jako další využití robovčel navrhují výzkumníci detailní sledování počasí nebo třeba provozu na silnicích.
Při jejich konstrukci se museli vyrovnat se spoustou problémů. Větší roboti mohou být poháněni klasickým elektromotory. V případě miniaturního hmyzu to ale nepřipadalo v úvahu. Vědci museli použít alternativní řešení: motory využívající piezoelektrický jev.
Je to schopnost některých krystalů buďto generovat elektrické napětí, pokud změníte jejich tvar, nebo naopak tvar měnit v reakci na vložení napětí. Druhá možnost se hodila k pohonu robovčel. Na rozdíl od většiny hmyzu nemají dva páry křídel nýbrž jen jeden. Místo druhého páru křídel mají vyvažovací kyvadélka. Podobné řešení znají entomologové od hmyzího řádu dvoukřídlých, kam spadají třeba mouchy nebo komáři. Kyvadélkům se říká haltery. Skutečné včely mají křídla čtyři.
