Biologové už víc než sto let rozkládají živé věci na kousky, aby zjistili, jak fungují. Nejlepší způsob, jak ověřit, jestli se jim to daří, je sestavit je znovu dohromady. Ten čas právě přišel.
Genetický kód, zapsaný většinou v DNA, má čtyři písmena. Fyzicky představují jednotlivá písmena kódu takzvané báze - molekuly přilepené k hlavní kostře DNA. Jmenují se adenin, thymin, guanin a cytosin. V jejich pořadí je zapsán návod na výrobu bílkovin. Bílkoviny mají na starosti chemické reakce, které tvoří podstatu života, třeba dýchání. Nedávno se povedlo vytvořit bakterii, jež měla v DNA o dvě písmena víc. Zatím ještě neznamenají nic. V budoucnu by ale něco znamenat mohla.
Lidé budou nejspíš jednou schopni vytvořit organismy na míru. Mohly by vyrábět třeba léky nebo paliva. První kroky na cestě k umělému životu už byly učiněny. V roce 2010 se povedlo oživit v bakterii, jejíž genom vznikl celý v laboratoři. Stejným způsobem se letos na jaře podařilo vyrobit část jednoho z chromozomů pivní kvasinky. Je dokonce možná lepší než přírodní.
* Byla umělá bakterie skutečně umělá?
* Jak by mohla nová písmena v genetickém kódu rozšířit možnosti živých organismů?
* Jaký je rozdíl mezi novou syntetickou biologií a starým genetickým inženýrstvím?
* Jsou živé organismy opravdu plné zbytečného genetického kódu, který nic nedělá?
Nad těmito a dalšími otázkami se můžete zamyslet s novým číslem časopisu TÝDEN, které je ve stáncích od dnešního dne, tedy od pondělí 23. června 2014 (a v elektronické podobě vyšlo včera).
