Svého času byla nejslavnější ženou Sovětského svazu. Nyní žije v ústraní, rozhovory poskytuje jen zřídka a příliš se prý nebaví ani s vlastními příbuznými. Valentina Těreškovová, první žena ve vesmíru, je nyní důchodkyní, na kterou si v současném Rusku vzpomene jen málokdo. Její mládí i "setkání s hvězdami" však připomíná malé muzeum ve vsi Maslennikovo asi 250 kilometrů severně od Moskvy. Právě zde se před sedmdesáti lety kosmonautka narodila.
"Kromě expozice plné předmětů spojených s Valentinou Vladimirovnou a jejím letem se pyšníme také replikou dřevěného domku, ve kterém se budoucí kosmonautka narodila. Rodný dům se nacházel asi dva kilometry od tohoto místa," popsal hlavní chloubu muzea Kosmos jeho ředitel Dmitrij Rodin.
Malý dřevěný domek, kterých jsou dodnes na ruském venkově tisíce, je obestavěn betonovým "skafandrem" muzejní budovy. Expozice vznikla v roce 1975 a mnohé vitríny dodnes připomínají muzejní stylistiku té doby.
Popisně-naučné muzeum poměrně nudně seznámí návštěvníka s životem první sovětské kosmonautky, ale všímavý divák najde skvosty. Na jednom z panelů je vystaveno závěrečné vysvědčení mladičké tkadleny Těreškovové, na jiném místě si návštěvník z Česka může přečíst dopis Československého svazu žen z Brna sovětské kosmonautce.
"Ve škole se Těreškovová učila průměrně. Mezi její zamilované předměty patřil dějepis a zeměpis. Ostatní výuce moc nedala," prochází průvodce expozicí. Z vysvědčení je jasné, že budoucí kosmonautka neměla moc ráda mluvnici ani gramatiku a průměrná byla také v matematice či fyzice. "My ukazujeme tento exponát schválně, abychom předvedli, že i když člověk ve škole nepatří mezi nejlepší, může v životě dosáhnout všeho, co chce," zdůraznil ředitel.
Nesmrtelnou, alespoň pro Rusy, se Těreškovová stala během tří červnových dnů roku 1963. Právě letu do vesmíru je v muzeu věnováno nejvíce místa. "V kosmu zůstala 71 hodin, proletěla skoro dva miliony kilometrů. Dodnes patří tyto údaje mezi rekordy světové kosmonautiky," řekl Rodin. Kosmonautka stejně jako její kolega Valerij Bykovskij, který ve stejné době uskutečnil paralelní let, pobývali totiž ve vesmíru sami. "Dobu pobytu ve vesmíru a délku přeletu individuálních kosmonautů od dob Těreškovové nikdo nepřekonal. Po ní totiž začali skupinové lety do vesmíru," vysvětluje ředitel. Těreškovová obletěla zemi v korábu Vostok-6 celkem 48krát a její volací znak byl Čajka, ruské slovo pro mořského racka.
Po slavném letu se kosmonautka věnovala politicko-společenské práci, objížděla svět coby vyslankyně Mezinárodního svazu žen. O současném životě první kosmonautky toho pracovníci muzea moc nevědí.
"V Moskvě bydlí její dcera, která je lékařka, snad má dvě děti. Její první manžel kosmonaut (Andrijan) Nikolajev už dávno zemřel. Těreškovová bydlí ve Hvězdném městečku pod Moskvou, ale je hodně uzavřená. Dokonce ani s naším muzeem už nechce mít nic společného," přiznal Rodin. S příbuznými, kteří dodnes v Maslennikovu žijí, se prý kosmonautka rozešla už dávno. "Pořád po ní něco chtěli, když se stala slavnou, člověk se jí nemůže divit," prohodil průvodce.
Bývalá kosmonautka se před svým jubileem na veřejnosti přece jen objevila. V Centru pro přípravu kosmonautů (CPK) ve Hvězdném městečku se sešla s novináři, aby zavzpomínala na dobu, kdy spolu otcem sovětského kosmického programu Sergejem Koroljovem snili o letu na Mars. "Jsem připravena letět na Mars a třeba se nevrátit," řekla první žena ve vesmíru. Výzkumu rudé planety prý věnovala několik let a dodnes pokládá Mars za své hobby.
Těreškovová se dnes věnuje také pozemským záležitostem. Má patronát nad dvěma dětskými domovy v Jaroslavské oblasti a z její iniciativy se CPK stará o ženský klášter v Kolomně, kde našly střechu nad hlavou desítky bezprizorných dětí. Před lety Těreškovová věnovala jeptiškám velblouda jménem Sinaj.
Oslavy 70. narozenin první sovětské kosmonautky nezůstanou v Rusku nepovšimnuty a dárek chystá i pět pracovníků muzea Kosmos. "Ale vůbec se mě na dárek neptejte, to je to nejhorší, co musím v poslední době řešit," říká ovšem ředitel muzea.
Příběh první ženy ve vesmíru
O poctu stát se první ženou ve vesmíru bojovalo v posledních fázích výběru pět kosmonautek. O tom, proč se první ženou, která spatřila Zemi z oběžné dráhy, stala právě Valentina Těreškovová, se dodnes vedou spekulace. Prvenství Těreškovové, její celosvětová sláva a po vyslání první družice a prvního člověka do vesmíru další kosmický úspěch bývalého Sovětského svazu jsou neoddiskutovatelné. V úterý oslaví Těreškovová 70. narozeniny.
S myšlenkou vyslat do vesmíru ženu přišel v roce 1961 velitel sovětských kosmonautů generál Nikolaj Kamanin, ale jeho návrh zpočátku narážel na odpor. Sovětský vůdce Nikita Chruščov však pochopil, že let první ženy do vesmíru by se mohl stát dalším úspěchem v nevyhlášené kosmické válce se Spojenými státy. V předběžném výběru bylo zpočátku několik stovek adeptek, do posledního kola jich v roce 1962 postoupilo pět. Z nich se brzy vydělila trojice nejvážnějších kandidátek: Valentina Ponomarjovová, Irina Solovjovová a Valentina Těreškovová.
Kamanin, který se o Těreškovové vyjadřoval jako o "Gagarinovi v sukni", později připustil, že její konkurentky byly připraveny lépe. Těreškovová, bývalá tkadlena a členka Komsomolu, však byla "společensky" nejvhodnější kandidátkou. Některé prameny hovoří o ne příliš čistém boji mezi Těreškovovou a Ponomarjovovou. Poslední slovo měl Chruščov, který podle fotografií a životopisů doporučil Těreškovovou.
Do vesmíru se na palubě lodi Vostok 6 vydala 16. června 1963. Za 71 hodin letu Čajka (Racek, volací kód Těreškovové) obletěla osmačtyřicetkrát zeměkouli a během letu se na pět kilometrů přiblížila k Vostoku 5 s Valerijem Bykovským. Těreškovová si během letu stěžovala na únavu i na zdravotní problémy a měla potíže s plněním zadaných úkolů. Přistála 19. června 1963 asi 620 kilometrů od kazašské Karagandy; v okamžiku, kdy byla katapultována, se udeřila do hlavy o hranu výstupního otvoru modulu, což odnesla modřinou.
Hlavní konstruktér a šéf sovětského kosmického programu Sergej Koroljov byl prý s misí nespokojen a některé zdroje citují jeho údajný výrok: "Více žen v kosmu? Nikdy!" Další žena, Světlana Savická, se do vesmíru vypravila o 19 let později a až dvacet let po Těreškovové se to podařilo první Američance Sally Rideové.
Sláva sovětské kosmonautky se roznesla do celého světa: následovaly cesty a přednášky po spřátelených zemích. První zastávkou při zahraničním turné bylo dva měsíce po úspěchu Československo, kde obdržela snad všechny možné řády a vyznamenání. Československo pak navštívila ještě několikrát.
Těreškovová se narodila 6. března 1937 v rodině traktoristy a švadleny ve vesnici Maslennikovo v Jaroslavské oblasti. Po základní škole pracovala v závodě na výrobu pneumatik a od roku 1955 jako tkadlena v Jaroslavli. Amatérsky se věnovala parašutismu a v roce 1960 byla přijata do oddílu kosmonautů. Ve svých 25 letech vstoupila po členství v Komsomolu do komunistické strany a setrvala v ní až do roku 1991.
Po historickém letu krátce působila jako instruktorka ve Středisku Jurije Gagarina pro výcvik kosmonautů a pozornost vyvolal její sňatek s pilotem Andrijanem Nikolajevem (v pořadí třetím kosmonautem). Svatba byla v listopadu 1963 pod patronací Chruščova. Odborníky údajně zajímalo, jestli se projeví u jejich dítěte (měli dceru Jelenu) skutečnost, že oba rodiče pobývali ve vesmíru. Manželství se nakonec rozpadlo a Těreškovová se znovu provdala za šéfa ústavu traumatologie a ortopedie Julije Šapošnikova.
V polovině 60. let vstoupila do politiky a od roku 1966 až do konce 80. let byla poslankyní Nejvyššího sovětu SSSR. Vedla také Výbor sovětských žen, dokončila studia na Vojenské letecké technické akademii a zastávala řadu dalších funkcí. Koncem 80. let byla předsedkyní prezídia Svazu sovětských společností pro přátelství a kulturní styky se zahraničím; v 90. letech pracovala ve Středisku přípravy kosmonautů a vedla centrum, které organizuje ruské domy vědy a kultury ve světě.
Generálmajor letectva Těreškovová dostala řadu vyznamenání - od Leninova řádu přes hrdinu Sovětského svazu až po Zlatou mírovou medaili OSN. Je autorkou knihy Vesmír - širý oceán a napsala libreto k Boldyrevově opeře Alfa a omega. Je po ní pojmenován i kráter na odvrácené straně Měsíce.
Foto: archiv, ČTK
