Tohle je jen simulace, ale pšt!

Podle oxfordského filozofa Nicka Bostroma existuje dvacetiprocentní šance, že žijeme v počítačové simulaci. Mění to něco? Vlastně ne, jen je lepší se moc nešířit, že to víte. Stvořitel by mohl otráveně vypnout počítač, nebo, chcete-li, ukončit hru.

Logika Nicka Bostroma je přímá: jestliže to vypadá, že my sami budeme během několika desítek let schopni vytvářet simulace tak dokonalé a komplexní, jako je náš vlastní svět, šance, že to už někdo na stejné výší vývoje udělal, je vysoká. Řekněme jedna ku jedné. „Naštěstí" je tu šance, že rozvinutá civilizace se dřív zahubí, než dosáhne potřebného pokroku. Taky je možné, že z etických důvodů vytváření dokonalých simulací zakáže.

Ale co to znamená pro nás? Jaký je rozdíl, být místo fyzického těla tvořen jen neuronovou sítí uprostřed počítačového programu? Filozofové tvrdí, že žádný. A ve prospěch vlastního duševního zdraví je lepší jim věřit.

Otázka je, kdo nás asi sleduje. Podle Bostroma je slušná šance, že by simulaci propracovanou tak, jako je náš svět, vytvořil někdo, kdo by chtěl napodobit historii svého vlastního druhu. Samozřejmě je tu pořád možnost, že jde jen o novou verzi superpočítače, který má najít otázku k odpovědi 42 (kdo potřebuje vysvětlení předchozí věty, nechť se podívá do Stopařova průvodce po galaxii).

Stejně tak může jít o kdovíkolikátou generaci počítačové hry Sims nebo podobného zábavního produktu. Tím lze také vysvětlit různé, z našeho pohledu nedokonalosti simulace, jako nemoci, přírodní katastrofy, války... Vás by snad nudná hra bez zádrhelů bavila? Nezbývá než doufat, že nad námi v takovém případě sedí skutečně zkušený pařan, který nás dotáhne k solidnímu skóre. Většina z nás by totiž rozhodně nerada skončila už v tomto levelu. A malý tip od ekonoma Robina Hansona pro ty, kdo chtějí v simulaci přežít: nejjistější je být nápadný a zajímavý, pak hráče neomrzíte. 

Nejvtipnější na celé teorii je fakt, že vlastně nic nového nepřináší. Ať už je to bůh, nebo hlavní programátor, výsledek je podobný, s jediným rozdílem: bůh uctívače jistě vítá, ovšem vědec ve chvíli, kdy je jako strůjce všeho odhalen, může simulaci ukončit. Jestliže to víme, výsledky simulace to zkresluje. Restart.