Třicet let poté, co se na světě narodilo první dítě ze zkumavky, řeší odborníci na umělé oplodnění problém "reprodukční turistiky", která podle nich ohrožuje matky i děti. Levné letenky, otevřené hranice a rychlý vývoj lékařské péče - to jsou faktory, které v posledních letech umožnily neplodným párům hledat možnost nitroděložního oplodnění (IVF) v zemích, kde je tato procedura mnohem levnější, napsala dnes agentura Reuters.
Problémem podle odborníků ale je skutečnost, že bez mezinárodně stanovených
standardů, které lidem umožní najít místa, kde je tato procedura bezpečná,
riskují podstoupit zákrok na klinikách, jež nemají odpovídající úroveň. V
některých případech pak páry například nevědí, od koho pochází darované
vajíčko.
Od 25. července 1978, kdy se ve Velké Británii narodila Louise Brownová
jako první dítě ze zkumavky, na celém světě díky umělému oplodnění přišlo
na svět více než 3,5 milionu dětí. IVF většinou podstupují ženy ve věku 30
až 39 let. Ovšem v současnosti jejich počet rychle stoupá, protože čím dál
tím víc žen odkládá těhotenství do pozdějšího věku.
Umělé oplodnění zahrnuje chirurgické odebrání vajíček z vaječníků ženy a
jejich laboratorní oplodnění spermiemi. Lékaři poté vyberou nejlepší embrya
- obvykle jedno nebo dvě - a vloží je do dělohy ženy.
Nejvyšší počet umělých oplodnění se provádí v Evropě následované Spojenými
státy. Ovšem jednotná pravidla neexistují, a tak některé země povolují
postupy, které jsou v jiných nelegální. V Itálii například není možné
zmrazit embryo. Podstatné rozdíly jsou také v maximálním počtu embryí,
které mohou lékaři přenést do ženina lůna. V Británii a Skandinávii to je
jedno nebo dvě, ovšem jiné země toto omezení nemají, což zvyšuje riziko
dvojčat či trojčat.
Foto: archiv
