Vítězný obrázek je tentokrát uvnitř článku, poněvadž je skoro čtvercový, takže by se na náš web špatně vkládal. Psí hvězdu Sirius zná každý. Málokdo ale ví, že je to ve skutečnosti dvojhvězda, tvořená velmi jasným Siriem A a daleko hůře viditelným bílým trpaslíkem Siriem B.
Sirius je hned po Slunci nejjasnější hvězdou oblohy. Vyfotografovat její méně jasnou složku je ale tvrdý oříšek. Poprvé se to povedlo až v roce 1970. O nesrovnalostech ve dráze hvězdy, které by mohly naznačovat, že jsou to ve skutečnosti hvězdy dvě, přitom astronomové věděli už od třicátých let devatenáctého století. Teď se menší složku hvězdy podařilo vyfotografovat Karlovi Sandlerovi z Prahy. Je to skvělý výkon, takže ho porota soutěže o nejlepší astrofoto měsíce rozhodně vybrala právem. Fotku si můžete prohlédnout níže.
Menší složka Siria je bílý trpaslík. Je to pozůstatek kdysi žhavé a mocné hvězdy, které prošla bouřlivým výbojem a skončila jako pomalu chladnoucí koule degenerovaného plynu. Sirius B má přibližně stejný objem jako Země, ale hmotnost asi jako Slunce.
Jeho povrch má asi pětadvacet tisíc stupňů Celsia. Nemá ale žádný vnitřní zdroj tepla, takže pomalu chladne. Přibližně za dvě miliardy let by měl vyzářit do vesmíru veškeré teplo, které mu zbývá.
Celá dvojhvězda je stará asi 240 milionů let. Sirius B je bílým trpaslíkem už asi polovinu této doby. V minulosti byl pravděpodobně jasnějším členem dvojice. Na nebi je dvojhvězdu dobře vidět ze dvou důvodů.
Její větší složka, Sirius A, je velice žhavá, má něco přes 9000 stupňů Celsia. Celý systém je k nám navíc blízko, jen 8,6 světelného roku (K vůbec nejbližší hvězdě, Proximě Centauri to máme 4,2 světelného roku).
Sirius hrál vždycky velkou roli v lidské kultuře. Často se mu říká Psí hvězda, poněvadž je nejjasnější ze souhvězdí Velkého psa. Starým Egypťanům signalizoval Sirius příchod blahodárných záplav. Polynésané se podle něj orientovali při svých plavbách Tichým oceánem. Řekové věřili, že po jeho světle rostliny vadnou, muži slábnou a ženy jsou vzrušené.
