Osmý měsíc v roce prolétá naše planeta nebeskou stopou komety Swift-Tuttle. Na obloze je k vidění dechberoucí šou. Pardubický astronom Petr Horálek se ji vydal fotografovat do slovenských hor. Vyplatilo se mu to. Fotka se stala astrofotem měsíce. Snímek tentokrát najdete uvnitř textu.
Vítězná fotografie za minulý měsíc vznikala šest nocí. Obloha s Perseidami je složená z 3300 jednotlivých snímků. Petr Horálek všechny pořídil nedaleko slovenské obce Kolonica. K fotografiím oblohy pak přidal záběry krajiny společně s vlastním autoportrétem. Výslednou montáž nazval Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem. Kvůli světelným podmínkám jsou na obrázku vidět jen nejjasnější meteory. Nevadí to. Byla jich spousta.
Směrem z levého horního do pravého spodního rohu vede linie Mléčné dráhy. Perseidy vypadají, jako by přilétaly z jednoho jejího konce. Nebeský útvar, kterému říkáme Mléčná dráha, jsou jen dvě ramena naší stejnojmenné galaxie. Jsou to rameno Orionu a rameno Střelce.
Meteorické roje způsobují malé úlomky meziplanetární hmoty. Nechala je za sebou kometa, jejíž dráha kříží dráhu Země. Většina úlomků je menších než zrnko písku. Shoří v horních vrstvách atmosféry. Na povrch naší planety nikdy nedopadnou.
Všechny se pohybují po rovnoběžných drahách. Ze Země to pak vypadá, jako by přilétaly z jednoho bodu. Jejich jméno se odvozuje od nejbližšího souhvězdí nebo jasné hvězdy. V případě Perseid je to souhvězdí Persea.
O Perseidách psali už staří Číňané v roce 36 našeho letopočtu. Kometa Swift-Tuttle, z níž materiál Perseid pochází, byla oficiálně objevena až v roce 1862. Oběhnout kolem Slunce jí trvá 133 let. Nejvíc se k němu přiblíží na 0,96 průměrných vzdáleností Země od Slunce. V nejvzdálenějším bodě své dráhy je od něj 51,23 vzdáleností Země od Slunce. Naposled se vrátila v roce 1992. Příště to bude až v roce 2126.
