Trpasličí planety
Astronomové změřili drobečka Eris. Je to dvojče Pluta

Vyřazení Pluta ze seznamu planet v roce 2006 mělo logiku. Kdyby se tak nestalo, bylo by dnes ve sluneční soustavě přeplanetováno. V roce 2003 byla daleko za Neptunem objevena Haumea, v roce 2005 Eris, Sedna a Makemake.

Tato tělesa se obtížně zkoumají, takže se stále můžeme dočkat řady překvapení. Výsledky měření zveřejněné v časopise Nature nyní například ukazují, že Eris je menší, než se astronomové dosud domnívali.

Trpasličí planeta Eris byla objevena v roce 2005, tedy rok předtím, než Mezinárodní astronomická unie na svém pražském setkání termín "trpasličí planeta" definovala. V současné době je od Slunce třikrát vzdálenější než Pluto.

Podle prvních odhadů měla mít průměr 3000 km, tedy o čtvrtinu více než Pluto (Země 12 756 km). Nové měření údaj upravilo a zpřesnilo na 2326 km s možnou chybou pouhých 12 km. Průměr Pluta známe s menší přesností. Astronomové ho odhadují na 2300 až 2400 km. Atmosféra přesnější určení na dálku znemožňuje, změnit by to měla až sonda New Horizons, která k Plutu dorazí v roce 2015.

Přesné změření průměru Eris umožnil její přechod před vzdálenou hvězdou, během něhož citlivé teleskopy změřily pokles intenzity hvězdného záření. Šlo o velmi vzácný úkaz, protože Eris je příliš malá a příliš vzdálená od Země, takže před hvězdou o vhodné jasnosti projde jen vzácně. Další takový úkaz nastane až v roce 2013.

Zákryt pozorovaly teleskopy na dvou různých místech v Chile, což umožnilo spolehlivě určit i tvar tělesa. Měření potvrdilo, že Eris má pravidelný kulovitý tvar.

Povrch Eris odráží až 96 procent slunečního záření, což je více než odrazivost čerstvého sněhu. V tomto ohledu se jí může rovnat pouze Saturnův měsíc Enceladus. Zdá se, že povrch pokrývá milimetrová vrstvička ledu s dusíkem a metanem, která vymrzá z atmosféry. Pod ní je mnohem silnější vrstva stabilního ledu a kamenné jádro. I na straně přivrácené ke Slunci vládne tuhý mráz, teplota nestoupá nad -238 °C.

Méně než planeta

Eris ani Pluto se nevejdou do dnes používané definice planety. Ta říká, že planeta je nebeské těleso, které obíhá kolem Slunce, má dostatečnou hmotnost, aby působením vlastní gravitace získalo kulovitý tvar, a které vyčistilo okolí své oběžné dráhy od jiných velkých těles. Právě poslední podmínku Pluto, Eris ani další menší tělesa nesplňují. Mezinárodní astronomická unie proto v roce 2006 zavedla kategorii "trpasličích planet", do níž kromě těles za oběžnou dráhou Neptuna patří také Ceres, největší z asteroidů v pásu mezi Marsem a Jupiterem.

Kritici tohoto přístupu namítají, že není vůbec jasné, co přesně znamená "vyčistit okolí své oběžné dráhy". A i kdyby to jasné bylo, podobná podmínka klade na potenciální planetu tím větší nároky, čím dále od Slunce obíhá. Vzdálená tělesa totiž mají delší oběžnou dobu (Pluto 248 let), a tedy méně příležitostí během svého průletu okolí čistit. Podle definice by proto Pluto nebylo planetou, ani kdyby bylo pětkrát hmotnější než Země.