Astronom Scheirich
Čeká nás nebeský ohňostroj. Střet s kometou? Dá se odvrátit
28.10.2017 18:30 Rozhovor
Obloha je jeho druhý domov, přesto se do okuláru dívá sporadicky. Astronom a fyzik Petr Scheirich vesmírné jevy analyzuje až v počítači. Zjednodušeně mimo jiné pomáhá chránit Zemi před hrozbami z kosmu.
Sledujete planetky, které by se mohly srazit se Zemí. Co o nich zjišťujete?
Zejména jejich fyzikální vlastnosti, složení a velikost. Na hvězdárně Kleť v jižních Čechách zase zkoumají jejich dráhy.
Jak poznáte složení planetky, která je od nás vzdálená daleko?
Dvěma metodami. Díky odraženému světlu poznáme takzvané spektrum, které vypovídá o materiálu na povrchu. Druhý způsob je fotometrie, kdy měříme množství odraženého světla v čase. Během rotace planetka zjasňuje i zeslabuje. Samo o sobě je toto měření nezajímavé. Když ale podobně změříte několik tisíc planetek, můžete porovnávat - některé mohou být jen hromadou balvanů, která drží pohromadě díky vlastní gravitaci.
Kolik těles nás aktuálně ohrožuje?
Planetek na nebezpečných drahách evidujeme kolem dvaceti tisíc. Většina z nich nás ale míjí v dostatečné vzdálenosti. V horizontu tisíců let se se Zemí určitě nesrazí, ale je třeba je hlídat. Jejich dráhy se postupně vyvíjejí.
Jsou tyto planetky velké?
Jde o malá tělesa. Kdyby se s námi srazily, nevyhubí lidstvo. Maximálně zničí město, možná menší stát. Nezpůsobily by zánik lidské civilizace. To by dokázala až srážka s planetkou o průměru minimálně jednoho kilometru a větší. Těch je zhruba tisícovka, všechny už v podstatě dobře známe. Velké dalekohledy vyráběné od devadesátých let se stavěly zejména pro tento účel. V nejbližších stovkách let se tak netřeba bát.
Je vyloučené, že přilétne těleso, kterého byste si nevšimli?
To ne, překvapit mohou třeba komety. Létají v drahách, na kterých je většinu času nevidíme. Stále je ale šance, že objevíme kometu jen pár let před budoucí srážkou. Vypadá to jako hodně dlouhá doba...
... ale?
Je příliš krátká, aby se s tím dalo cokoli dělat. To riziko stále existuje.
Když opravdu přijde... Co se bude dít?
Kdybychom měli jen pár let, nestihli bychom dělat nic. V současnosti se teprve vyvíjejí metody pro jejich odklon. Museli bychom vědět alespoň deset let dopředu, že do nás stoprocentně narazí. Odborníci myslí, že za takovou dobu by už byli schopni zasáhnout. Technologie jsou vymyšlené, nikoli ozkoušené.
Následoval by scénář podobný tomu z filmu Armageddon?
Musela by se připravit sonda s nukleární náloží, která se ke kometě dopraví a odpálí. To by ji mělo odchýlit z nebezpečné dráhy a ona by pak měla minout Zemi. Lidé by k ní navíc nemuseli letět, Bruce Willis by zůstal naživu...
Kdy naposledy byla Země v ohrožení?
Teoreticky je neustále. Významné ohrožení je od menších planetek - v průměru nad sto metrů. Ty už mají schopnost proletět atmosférou a dopadnout na zemský povrch nebo do oceánu, což je nejčastější varianta. Náraz může způsobit vlnu tsunami. O podobném dopadu se nemusíme dozvědět včas.
Byl to případ meteoru nad ruským Čeljabinskem v roce 2013?
Ano. O tom nikdo nevěděl dopředu. Tak malé planetky neumíme objevit a ani je nehledáme. Jde o lokální, zanedbatelné riziko. Byl to naštěstí už jen zbytek planetky, asi patnáctimetrové těleso. Ona se rozpadla v atmosféře, ve výšce asi třiceti kilometrů. Zmíněné těleso se ale se Zemí srazilo obrovskou rychlostí, uvolnila se energie srovnatelná s běžnou vodíkovou bombou. Rázová vlna vysklila okna, několik lidí bylo zraněných.
Co kdyby se planetka v atmosféře nerozpadla?
Čeljabinsk by pravděpodobně srovnala se zemí.
Lidé pozorují nebe hlavně v létě. Je to pro hvězdáře ideální roční období?
Naopak, je to ta nejhorší možná doba. Noci jsou krátké. Doba, kdy je úplná tma, trvá v?létě asi dvě hodiny. Pro hvězdáře je ideální zima, kdy je tma i šestnáct hodin.
Všichni jsou v depresi, kromě vás.
(smích) Osobně přímo nepozoruji. Netrávím čas v noci u dalekohledu a počítače jako naši pozorovatelé. Mají náročnou práci, jejich "šichta" trvá v noci i šestnáct hodin, pak jdou přes den na osm hodin spát a pak znovu do práce. Když se sejde pár jasných nocí po sobě, začnou mít možná depresi i oni.
Někdy za to nemůže roční doba a hvězda z oblohy zmizí. Znamená to, že vyhasla?
Hvězdy vyhasínají, ale není to tak, že mizí. Když hvězda zanikne, vybouchne. Naopak to tedy vypadá tak, že v?místě, kde byla slaboučká hvězdička, které si nikdo téměř nevšiml, se objeví jasná hvězda. Supernova. Po pár dnech, klidně i?po půl roce, zmizí. Systematickým výzkumem se dá zjistit, že některé hvězdy jsou v?současné době na konci svého života a?v?blízké době, která může trvat desítky, ale i?tisíce let, vybouchne. Nemusíme chodit daleko.
O kterou jde?
Jedna z nápadných hvězd ze souhvězdí Orion, Betelgeuze, se podle posledních měření smršťuje. Měla by probíhat závěrečná část jejího života. Na obloze bychom tak mohli vidět hodně znatelnou supernovu. Pokud se toho dožijeme, bude to vesmírný úkaz století.
Ovlivní to náš život?
Je poměrně blízko, asi 400 světelných let. Což zase není tak blízko, aby ohrozila náš život. Ale bude to pořádný ohňostroj.
Co si pod tím představit?
Na obloze vzplane hvězda a bude jasnější než Měsíc v úplňku. Půl roku nebudeme mít v podstatě noc, úplně se nesetmí. Až hvězda pohasne, uvidíme na obloze pouhým okem planetární mlhovinu, což je v podstatě výjev, který lze jinak sledovat pouze z Hubbleova teleskopu. Zvířata, která nebudou vědět, oč jde, z toho možná budou trochu mimo.
Mgr. Petr Scheirich, Ph.D. (*1979) |
Astronom a popularizátor astronomie. Zabývá se především meziplanetární hmotou a malými tělesy Sluneční soustavy. Je zaměstnán v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, a to v Oddělení meziplanetární hmoty. Dále je členem sdružení Amatérská prohlídka oblohy a Společnosti pro meziplanetární hmotu. Ve volném čase se vášnivě zabývá astronavigací a historií navigace, a to i jako aktivní námořník. |
Jak se hledají nové hvězdy? Je to cílená práce, nebo dílo náhody?
U nás, v Ondřejově, už se zabýváme jenom těmi objevenými. Ve světě jsou ale specializované dalekohledy, které snímkují z daného místa noční oblohu a porovnávají hvězdy. Vidí vše, co se hýbe, i co se objeví nového. Jsou jako kombajny. Nachází jednu hvězdu za druhou. Vše už dělá software, ale ještě v nedávné době to byla práce člověka.
Musí se prokazovat prvenství? Co když jednu hvězdu najdou během večera na dvou různých hvězdárnách?
Existuje vypracovaný postup. Objev se zveřejní a zaznamená v Mezinárodní astronomické unii, kde tato hlášení přijímají různé komise. V podstatě je chvíle zveřejnění potvrzením objevu. Pokud přijde několik hlášení před zveřejněním, bude se jednat o nezávislé objevitele a budou u nálezu hvězdy či planetky uvedení všichni.
A hvězda či planetka se po nich pojmenuje?
Není to nutné. Není běžné, že by člověk pojmenovával planetku po sobě. Spíš jí dáte jméno někoho dalšího. Díky kolegům mám i já tu svou. Po objevitelích se pojmenovávají jen komety.
Na internetu se nabízí možnost svou planetu a hvězdu pojmenovat. Je to možné?
To jsou nesmysly, jde o firmy rejžující na lidské hlouposti. Nic takového ofciálně nelze. Útvary pojmenovává jen Mezinárodní astronomická unie, pro světové astronomy je to závazné.
Umíte najít na nebi tu svou planetku?
Musel bych si nejprve najít na internetu, kde aktuálně je, a?pak bych si ji za pomoci jednoho z našich dalekohledů našel. Okem přes okulár jsem ji ještě neviděl. Naše velké dalekohledy už zobrazují kamerou.
Které z planet naší soustavy je možné vidět pouhým okem?
Kromě Pluta, které už za planetu naší soustavy považováno není, a dalekého Neptunu můžeme pozorovat teoreticky všechny. S Uranem je to horší, svítí slabě, pokud by vám někdo neukázal, že tato "hvězdička" je Uran, asi ho nenajdete. Není tak nápadný.
Jak poznat Uran a ty ostatní? Je návod?
Když na obloze uvidíte hodně jasný bod, pravděpodobně to bude jedna z planet. Hvězdy jsou sice obrovské, ale ohromně daleko. Díky neklidu atmosféry lehce poblikávají. Planeta je sice také daleko, ale i v obyčejném dalekohledu ji rozeznáme jako kotouček. Nebliká, netetelí se. Hvězdy se navíc po nebi vůči sobě téměř nehýbou, planety mění polohu znatelněji.
Trvalo dlouho, než jste se zorientoval v hvězdné mapě?
O astronomii jsem se zajímal odmala, tíhl jsem k ní. To nemusí být u astronomů pravidlo. Řekl bych, že jsme rozdělení na dvě poloviny. Jedni jdou studovat třeba fyziku a až během studií se rozhodnou, že půjdou dál na astronomii. Do té doby se v ní nemuseli vyznat a často to nepotřebují dosud. Sednou k počítači, zadají souřadnice a dalekohled hvězdu sám najde. Vůbec nemusí vědět, jak to na obloze vypadá. Spousta z nás se na noční obloze neorientuje.
Na to můžete "balit" ženské...
(smích) Já něco málo na obloze schopný ukázat jsem.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.