Zatímco technici svádějí pravděpodobně marný boj o záchranu ruské sondy Fobos-Grunt, z mysu Canaveral odstartovala raketa Atlas V s americkou sondou Curiosity na palubě. Mohutný robotický průzkumník by měl na Marsu navázat na úspěšné mise robotů Spirit a Opportunity a pátrat po podmínkách vhodných pro vznik života.
Curiosity (Zvídavost), jejíž vývoj si vyžádal v přepočtu 47 miliard korun, měla původně odstartovat už v pátek, výměna jedné z baterií si však vyžádala denní odklad. V sobotu v 16.02 našeho času už vše klaplo na jedničku a sonda se vydala na 570 milionů kilometrů dlouhou cestu k Marsu.
V srpnu 2012 by Curiosity měla přistát uvnitř 154 kilometrů širokého Galeova kráteru, z jehož středu se vypíná pět kilometrů vysoká hora. Její svahy jsou natolik mírné, že by po nich robot měl být schopen stoupat. Cesta vzhůru bude zároveň cestou po proudu času, protože Curiosity bude míjet odkryté vrstvy hornin z různých etap historie planety.
Snímkování z oběžné dráhy, které obstarala družice Mars Reconnaissance Orbiter, v oblasti odhalilo vyschlá koryta řek a zřejmě i pozůstatky dávného jezera. Existoval-li na Marsu v minulosti bakteriální život, právě v Galeově kráteru pro něj mohly existovat vhodné podmínky.
Riskantní přistání
Zatímco roboti Spirit a Opportunity vážili 170 kilogramů, Curiosity má hmotnost 899 kilogramů. Pro přistání na vzduchovém polštáři je příliš těžká. NASA se proto rozhodla vyzkoušet zcela novou techniku přistání. Z oběžné dráhy k povrchu se proto vydá sestupový modul vybavený raketovým pohonem, z něhož se robot spustí na lanech.
Curiosisty se musí trefit do oblasti o rozloze 500 kilometrů čtverečních, což je pětkrát menší cíl než u dosavadních misí. Jinak hrozí, že dosedne v neprostupném terénu a nehne se z místa. Nebo že se při dopadu rozbije jako britská sonda Beagle 2 v prosinci 2003.
Pojízdná laboratoř
Curiosity není jen těžší, ale i větší a lépe vybavená než její předchůdci. Je dvakrát delší a nese deset vědeckých přístrojů místo pěti. Kromě kamer a mechanických nástrojů pro získávání vzorků má i plynový chromatograf, hmotnostní spektrograf nebo zařízení pro měření rozptylu rentgenových paprsků, tedy přístroje sloužící k určení chemického složení hornin. Laserový paprsek dokáže vzorky odpařovat, protože studiem uvolněných plynů lze získat další informace.
Robot není vybaven přímo k odhalení fosilních mikroorganismů, takže objev "marťanů" očekávat nemůžeme. Měl by však získat informace o podmínkách, jaké na Marsu v minulosti panovaly. I laičtí zájemci o vesmír si však přijdou na své. Curiosity nás bude zásobovat snímky a videosekvencemi z povrchu Marsu v dosud nevídaném rozlišení.
Curiosity nemá solární panely. Elektřinu i teplo nutné pro zahřívání přístrojů během marsovské zimy (až -90 °C) bude získávat z rozpadu radioaktivního plutonia.
Mise na porvrchu Marsu by měla trvat nejméně 98 týdnů, a pokud vše půjde dobře, může být prodloužena. Příkladem mohou být opět dvojčata Spirit a Opportunity, která na Marsu přistála v lednu 2004. Měla pracovat tři měsíce a za tu dobu na povrchu urazit asi 600 metrů. Spirit se odmlčel loni, Opportunity stále pracuje a zatím ujela 34 kilometrů. U Curiosity se už v základu počítá s trasou dlouhou 20 kilometrů.
