Kvantová gravitace
Je časoprostor tekutina? Zatím to vypadá, že spíš ne

Už v polovině 19. století byl běžně přijímanej názor, že prostor je tvořenej světlonosnym éterem, kterej se chová jako kapalina bez tření a Maxwell na tomto základě v roce 1866 odvodil svou hydrodynamickou teorii elektromagnetismu, která se používá dodnes. Jenže v tý době nebylo známo supratekutý hélium (to bylo objevený až v roce 1938) a taxe všichni fyzici včetně Maxwella domnívali, že každá kapalina musí vykazovat tření a viskozitu, což se projeví strháváním světla v Michelson-Morleyova experimentu (MMx). Z toho důvodu byl zápornej výsledek MMx intepretovanej jako důkaz neexistence éteru. Co se týče Einsteina, ten nejprve o éteru uvažoval v duchu svý doby, tedy jako o hotový věci. Po návrhu speciální teorie relativity (1905) (která předpokládala absenci referenčního rámce) jeho vztah k éteru přechodně ochladl, aby se k němu opět vrátil po publikování obecný teorie relativity (dtto jeho známá přednáška z Leydenu 1920, ve který prohlásil relativity bez éteru jako "nemyslitelnou"). Jenže nejpozději do roku 1933 jeho zájem o éter zase postupně vyhasl: nepodařilo se mu totiž na jeho základě spojit relativitu s kvantovou mechanikou.
Teprve Paul Dirac v roce 1951 znovu otevřel model časoprostoru jako supratekutiny dvěma články (1, 2) což mu umožnilo úspěšně předpovědět antičástice, ale byl zase dlouho ignorovanej, až v roce 1975 na jeho myšlenky navázali indický fyzici. Dnes se k modelu supratekutého vakua fyzici stále častěji zase vraceji - jsou však stále ve vleku současný ideologie. Přijmutí éteru by znamenalo reformulovat celou současnou fyziku a v první řadě zahodit teorii Big Bangu a inflace, za což si současná fyzikální nomenklatura právě hodlá udělid další Nobelovy ceny v souvislosti s nedávným objevem B-modu CMBR. Jelikož fyzici pozorujou aji světlo velmi vzdálenejch galaxií, usuzujou, že viskozita je pod mezí detekce - zcela ale přitom ignorujou Hubbleův rudej posuv, kterej je důsledkem právě rozptylu světla na fluktuacích éteru. Jenže pro něj má současná fyzika zcela jinou interpretaci: metrickou expanzi časoprostoru, na který se dnes živí spousta lidí. Takže i když soud dnes mnozí fyzici supratekutýmu modelu vakua nakloněni, kosmologové mají dobrý důvod takový model smést ze stolu: kosmologie je z principu obtížně testovatelná a právě proto je v ní ideologicky uvažující jádro fyziků nejsilnější.
Koncept éteru přitom umožňuje velmi jednoduše a elegantně vysvětlid i kvantově-mechanický jevy, pro což dnes existuje celá hydrodynamická analogie. V obou případech je zde důležitý supratekutý chování vakua, který je způsobený neustálým pohybem jeho částic podobně jako fluidní vrstva písku. Energie kterou částice ztrácej rozptylem se přitom neustále doplňuje nárazama částic vakua. Taky v hydrodynamický analogii kvantový mechaniky hraje důležitou roli neustálej pohyb: skákající kapky se na hladině udrží jen proto, že hladina neustále vibruje.

http://www.mageo.cz/.chatroom/174222?mid=17435129

1 hlas