Nejzazší hranice
Kompas Voyageru 1 zpochybnil rozloučení se sluneční soustavou

Slavná sonda NASA oficiálně dala vale bublině kosmického prostoru ovládané Sluncem už před třemi lety. Našli se ale nevěřící Tomášové, kteří to zpochybňovali. Mohl za to směr magnetického pole v okolí sondy.

Slunce neustále chrlí do svého okolí proud nabitých částic. Říká se jim Sluneční vítr. Ve vzdálenosti asi osmnáct miliard kilometrů od naší mateřské hvězdy se jejich tlak vyrovná tlaku částic z jejích sousedek. Astronomové považují tuto oblast za hranici sluneční soustavy. Označuje se jako heliopauza. Voyager 1 do ní vlétl 25 srpna. 2012. Jenže v tom něco nehrálo. "Co se týče přechodu Voyageru přes heliopauzu, jsou tu pořád pochybovači," prohlásil Nathan Schwadron z Newhampshireské univerzity.

Společně se čtyřmi dalšími vědci však shromáždil argumenty, které by takové lidi měly umlčet. Voyager 1 prolétá podle Schwadrona a jeho spolupracovníků zvláštním pruhem neutrálních atomů. Objevila ho před časem sonda NASA IBEX.

V článku Schwadronova týmu z časopisu The Astrophysical Journal se píše, že pruh stačí k vychýlení magnetického pole okolo Voyageru. Střelka kompasu sondy by podle výpočtů vědců měla ukazovat nesprávným směrem nejméně do roku 2025.

Astronomové zatím nevědí, kde se podivná oblast neutrálních atomů vzala. Její objev byl pro ně velké překvapení. Mohla by vznikat nějakým zatím neznámým vzájemným ovlivňováním magnetických polí Slunce a naší Galaxie.

Sonda IBEX odstartovala v roce 2008. Má za úkol zkoumat jen hranice sluneční soustavy. Pro Voyager 1 je jejich průzkum jen doplňkový úkol. Povrch naší planety opustil už v roce 1979. Jeho primární cíle ležely uvnitř Sluneční soustavy. Zkoumal plynné obry Jupiter a Saturn a jejich měsíce.

Měl ještě sesterskou sondu Voyager 2. Poněkud nelogicky odstartovala o šestnáct dní dříve než Voyager 1. Program Voygerů patří k nejúspěšnějším počinům NASA i lidstva jako celku všech dob.