Odolné želvušky
Na Mezinárodní vesmírnou stanici míří nezničitelný živočich

Raketoplán Endeavour veze na ISS kromě lidské posádky a plyšového Krtečka také nenápadné hrdiny - milimetrové živočichy, kteří dovedou přežít extrémní podmínky otevřeného vesmíru. Vědci budou zkoumat, čemu za svou neobyčejnou odolnost vděčí.

Želvušky jsou drobní mnohobuněční živočichové žijící ve vlhkém mechu a v mělkých vodách i u nás. Se želvami nemají nic společného, tvoří samostatný živočišný kmen. Celkem biologové rozeznávají asi čtyři sta druhů.

Předchozí experimenty prokázaly, že přečkají zmražení téměř na absolutní nulu (-273 °C), var při 150 °C, koupel v organických rozpouštědlech, tlaky šestkrát vyšší než na dně Mariánského příkopu, vakuum, vysoké dávky ionizujícího kosmického záření...

Umožňuje jim to stav podobný "dočasné smrti" - dovedou snížit metabolismus na desetitisícinu obvyklých hodnot a "mumifikovat" své tělo cukrem trehalózou, která chrání buňky před poškozením. Přesný mechanismus celého procesu však vědci dosud neznají.

Želvušky v mikroskopu působí trochu neohrabaně - jako medvíďata. Angličané jim proto říkají water bears - vodní medvědi. A také moss piglets - mechová selátka. Podobná jména mají i v dalších jazycích.

Na želvušky se pozornost vědců soustřeďuje od roku 2007, kdy mise FOTON-M3 Evropské kosmické agentury objevila jejich schopnost přežít ve vesmíru. V pondělí mikroskopický kosmonaut opět vyrazil do vesmíru coby součást projektu BIOKISS italské kosmické agentury.

Vědecký tým bude zkoumat změny v genetické informaci želvušek a zjišťovat, jak se jejich buňky přizpůsobují extrémním teplotám, dehydrataci a poškození způsobenému ionizujícím zářením.

Výsledky by mohly pomoci vyvinout techniky ochrany dalších organismů včetně člověka před extrémním stresem vesmírných podmínek při dlouhodobějších kosmických výpravách.