Pulsar je neutronová hvězda, pozůstatek po výbuchu supernovy. Vysílá pravidelný signál v oblasti radiových vln. Frekvence signálů se ale občas mění. Dvojice radioteleskopů nedávno objevila nový typ takových změn. Vědci je připisují dopadu planetek, které těleso obíhají.
Od objevu prvního pulsaru jménem PSR B1919+21 už uběhlo celých sedmačtyřicet let. Od té doby astronomové našli spoustu dalších. Povařují je za neutronové hvězdy, koule hmoty tak namačkané, že se změnila jen na samé neutrony. Neutronová hvězda hmotnosti trojnásobku hmotnosti Slunce může mít objem jen okolo deseti kilometrů. Teplota jejího povrchu se pohybuje okolo šesti set tisíc kelvinů. Na povrchu pulsarů jsou některé oblasti žhavější. Proto září. Jelikož neutronové hvězdy zároveň rychle rotují, zasahuje jejich záření Zemi v pravidelných intervalech jako světlo majáku.
Tyto intervaly se ale občas mění. Pulsary ztrácí energii, takže zpomalují. Čas od času dojde k velké změně a neutronová hvězda se náhle začne točit novou rychlostí. Vědci takové změny intenzivně studují a vymýšlejí si vysvětlení, co by je mohlo způsobit. V časopise The Astrophysical Journal Letters teď vyšel popis nového typu zpomalení pulsaru.
Týkají se objektu s katalogovým číslem PSR J0738-4042. Je 37 tisíc světelných let od Země. Autoři práce, skupina výzkumníků pod vedením Paula Brooka z Oxfordské univerzity, připisují změnu signálu pádu asteroidu. Zaznamenala ji dvojice observatoří: radioteleskop Hartebeesthoek v Jižní Africe a anténa Parkes v Austrálii. Signál pulsaru PSR J0738-4042 zpomalil a jeho frekvence se změnila přesně tak, jak předpovídal teoretický výpočet následků dopadu skalnatého asteroidu.
Hmotnost tělesa by mohla být srovnatelná s například s planetkou 433 Eros ze sluneční soustavy, která váží přibližně 6,7 bilionu tun a má rozměry asi 34,4×11,2×11,2 kilometrů. Pokud je teorie Brookova týmu správná, měla by se rotace pulsaru po čase zase zrychlit. Astronomové ho proto teď budou bedlivě pozorovat, aby zjistili, jestli se to opravdu stane.
