Výzkum plynných obrů, jako je třeba největší planeta sluneční soustavy, bude vyžadovat nové finty. V Laboratoři tryskového pohonu v kalifornské Pasadeně vznikla studie nového typu sond, které by mohly plout atmosférou obřích planet jako pampeliškové chmýří.
Vědci i spisovatelé science fiction už v myšlenkách navštívili atmosféru Jupitera nesčetněkrát. Často uvažovali, že by se k pohybu v ní daly použít balóny. Sonda Galileo do ní v roce 1995 vyslala průzkumnou aparaturu zavěšenou na padáku. Vydržela posílat data hodinu, než ji rozdrtil vysoký tlak. Podle nového plánu NASA, který má, jak agentura sama přiznává, k realizaci ještě velmi daleko, by do mraků Jupiteru mohly časem ponořit kulovití roboti, kteří by získávali vztlak z vlastního otáčení. Fungovali by podobně jako semínka nebo pylová zrnka některých rostlin překonávající obrovské vzdálenosti.
Největší problém u stroje, který má pracovat v atmosféře plynného obra, je napájení. Sluneční panely nejsou vhodné, poněvadž atmosféra sluneční světlo stíní a robot musí přežít i na noční straně planety. Jaderný reaktor je zase těžký.
Autoři nového plánu NASA se proto snažili najít zdroj energie přímo na Jupiteru. V úvahu přichází vítr, který v některých vrstvách atmosféry dosahuje rychlostí přes 100 metrů za sekundu (360 km/h), nebo mocné magnetické pole planety. Jako nejslibnější zdroj se zatím zdají turbulence. Náhlé změny směru a síly větru by mohly pohánět sondu podobně jako náramkové hodinky, které se natahují pohybem zápěstí.
NASA často zadává projekty, které zůstanou jen na papíře a nikdy se neuskuteční. Mohl by to být i případ robotů pro atmosféru Jupitera. Mnoho myšlenek se ale uplatní v jiné podobě, než původně měly, nebo v jiných souvislostech. Robotické sondy plánované pro výzkum Jupitera by tak nakonec mohly pomáhat i meteorologům na Zemi při výzkumu hurikánů.
