Mezinárodní tým astrofyziků zmapoval rozložení hmoty ve vesmíru až do vzdálenosti jedenácti miliard světelných let, což umožňuje udělat si přesnější obrázek o vývoji kosmu po velkém třesku a poodkrýt tajemství temné energie.
Temná energie je teoretický koncept, s jehož pomocí se astrofyzikové pokoušejí vysvětlit, proč se rozpínání vesmíru neustále zrychluje. O její podstatě se pouze spekuluje, některé teorie se bez ní snaží obejít.
Raný vesmír se choval jako zvláštní horká kapalina, jíž se po velkém třesku šířily tlakové vlny. Rozdíly v tlaku vedly k rozdílům v hustotě hmoty. V hustších oblastech později vznikaly galaxie. Jejich rozmístění v obřích vláknitých strukturách, které v makroměřítku procházejí celým vesmírem, stejně jako rozdíly v hustotě mezigalaktických vodíkových mračen, jsou pozůstatkem této časné vývojové fáze vesmíru.
Z rozložení hmoty je tak možno usuzovat na to, zda se rozpínání vesmíru zrychlovalo v průběhu jeho existence rovnoměrně, nebo zda kolísalo. To by mohlo leccos napovědět o podstatě temné energie.
Kosmické lampičky
Dosavadní trojrozměrné mapy vesmíru vědci konstruovali pouze s využitím záření viditelných galaxií. Nyní poprvé se podařilo zapojit do práce i kvasary - velmi vzdálené a velmi jasné objekty, jejichž podstatou jsou zřejmě supermasivní černé díry v srdcích galaxií. Hmota, která je do nich gravitací strhávána, se extrémně zahřívá a intenzivně vyzařuje do okolí.
Astronomové využili kvasary jako jakési kosmické lampičky, které umožňují pozorovat temná mezigalaktická mračna plynného vodíku ležící před nimi. Jejich rozložení dosud vědci neznali.
"Kvasary jsou nejjasnější objekty ve vesmíru. Používáme je jako zadní osvětlení vodíkových mračen, která leží mezi nimi a námi," říká Anže Slosar z Národní laboratoře v americkém Brookhavenu. "Úžasné na tom je, že nám to umožňuje pozorovat vesmír i ve vzdálenostech, v nichž je měření polohy velkého počtu jednotlivých galaxií nepraktické," dodává.
Díky tomu bylo možné zmapovat rozložení hmoty až do vzdálenosti jedenácti miliard světelných let. A protože k nám záření letí rychlostí světla, trvá mu právě jedenáct miliard let, než k nám dorazí. Můžeme tak pozorovat rozložení hmoty v poměrně mladém vesmíru. V té době ještě nebyly rozdíly v rozložení hmoty tak výrazné a astrofyzikové doufají, že nově nasbíraná data jim pomohou pochopit, jak to vlastně s rozpínáním vesmíru bylo a je.
