Přestože se teleskop ALMA v chilské poušti Atacama teprve dokončuje, už nyní astronomům slouží. Pomohl jim osvětlit záhadu planetárního systému u hvězdy Fomalhaut, vzdálené 25 světelných let od Země.
Teleskop ALMA bude po dokončení tvořit 66 antén zachycujících elektromagnetické záření s vlnovou délkou v řádu milimetrů - mezi infračerveným zářením a rádiovými vlnami. Na podzim 2011 byla k dispozici teprve pouhá čtvrtina antén, přesto teleskop poskytl nebývale ostré obrázky prachového prstence okolo hvězdy Fomalhaut. Astronomové nyní tyto snímky zveřejnili a nabídli i jejich interpretaci.
Nové snímky pomohly vyřešit rozpor mezi dřívějšími pozorováními. Ukazují, že jak vnitřní, tak vnější hrana tenkého prachového disku má velmi ostře definované okraje. Tento fakt spolu s počítačovými simulacemi vedl vědce k závěru, že prachové částice disku jsou udržovány v malém prostoru gravitačním působením dvou planet - jednou obíhající blíž k hvězdě, než je disk, a druhou na vzdálenější oběžné dráze.
Rychlejší vnitřní planeta přenáší energii na částice prachu a způsobuje jejich pohyb od hvězdy. Pomalejší vnější planeta částicím energii odebírá a ty padají směrem ke hvězdě.
V roce 2008 Hubbleův dalekohled odhalil přítomnost vnitřní planety, o které se tenkrát předpokládalo, že je větší než Saturn. Pozdější pozorování infračervenými dalekohledy však žádnou planetu neobjevila.
Tento neúspěch vedl některé astronomy k pochybnostem o tom, zda vnitřní planeta vůbec existuje. Teleskop ALMA jednoznačně prokázal, že disk je formován gravitačním působením dvou planet.
Z pozorování doplněného o výstupy počítačových modelů vyplývá, že planety musejí být malé, jinak by prstenec zničily. Jsou větší než Mars, ale ne řádově větší než Země. To je mnohem méně, než si astronomové mysleli. Malá velikost planet objasnila, proč dřívější infračervená pozorování při snaze o jejich pozorování neuspěla.
