Satelit se řítí k Zemi, máme mít strach? Expert: To teď nevíme

Někdy v pátek dopoledne spadnou na Zemi trosky nefunkčního satelitu UARS. Vesmírný bumbrlíček teď váží šest tun, k Zemi přes atmosféru však proniknou maximálně dvoumetrákové kousky. I ty však mohou napáchat obří škody, zvlášť když vědci z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) nejsou schopni přesně určit, kam satelit dopadne.

Odborníci odhadují, že satelit dopadne zřejmě do Tichého oceánu. Zároveň však upozorňují, že přesný čas vstupu satelitu do atmosféry, a tedy také přesné místo dopadu nebude možné určit do poslední chvíle. Ještě dvě hodiny předtím, než se UARS vnoří do hustších vrstev atmosféry, bude možné stanovit místo dopadu pouze s odchylkou šest tisíc kilometrů, uvedl časopis Time s odvoláním na údaje z amerického ministerstva obrany.

Jak je možné, že ani se současnými možnostmi není možné spočítat, kam přesně? A hrozí, že satelit spadne do obydlené oblasti? Nejen na tyto otázky odpovídal on-line deníku TÝDEN.CZ Antonín Vítek z Akademie věd ČR, přední český popularizátor a znalec kosmonautiky, který za svoji popularizační činnost dostal v roce 2008 od České astronomické společnosti cenu Littera Astronomica.

Mají se obyvatelé Česka v pátek zvlášť zajímat o to, co se jim děje nad hlavami?

Ve chvíli, kdy spolu mluvíme (čtvrtek 16.00 – pozn. red.) to ještě nelze vyloučit. Družice může spadnout kdekoliv mezi 57. stupněm jižní šířky a 57. stupněm severní šířky, což je hranice na pomezí estonské metropole Tallin. Může tedy zasáhnout celé Polsko, Německo, Rakousko, zkrátka celou střední Evropu. Ta pravděpodobnost však není vysoká.

Jak velké trosky lze očekávat?

Tak předně, ono se nejedná o šest tun, ale maximálně o desetinu z tohoto množství. Z těch šesti tun se totiž 90 procent té váhy v průběhu sestupu atmosférou rozžhaví natolik, že se vypaří naprosto beze stop. A pouze části nitra družice, které budou dostatečnou dobu v průběhu sestupu atmosférou chráněny před tímhle žárem, přežijí a dopadnou na zemský povrch. Největší kus by mohl mít tak 160 kilogramů, nejmenší budou dekagramové.

Jak laikovi vysvětlíte, že v 21. století, kdy se technologie vyvíjí rychleji než kdykoliv předtím, je možné, aby takřka kamkoliv na Zemi spadl vysloužilý satelit a člověk nebyl schopen místo ani čas dopadu ovlivnit?

Družice letí přibližně po kruhové dráze. V důsledku toho sestupuje do atmosféry po takové spirále, která se neustále snižuje a tím se dostává do hustší atmosféry, čímž se spirála začne rychleji blížit k Zemi. Jenže, tohle záleží na dvou důležitých faktorech, které můžeme předpovědět dopředu asi podobně jako meteorolog počasí. Jde o to, že existuje cosi, čemu se říká kosmické počasí, což je v první řadě množství rentgenového záření, které vyzařuje Slunce a které se velice rychle – v průběhu několika desítek minut - prudce mění. A tohle ani dnes, navzdory současné úrovni vědy, nedovedeme předvídat. Tohle všechno ovlivňuje stav vysoké atmosféry a tedy i sílu aerodynamického odporu, kterým se družice brzdí. My jsme v současnosti schopni stanovit dobu pádu plus minus tři hodiny, což jsou čtyři oběhy družice kolem Země. 

Kosmického smetí přibývá. Může to představovat do budoucna problém či dokonce velkou hrozbu budoucí civilizaci?

Dělejme rozdíl mezi skutečným kosmickým smetím a jiným kosmickým smetím. Většina kosmického smetí jsou naprosto drobné úlomky, které se po vletu do atmosféry, což se stává, vypaří zcela beze zbytku. A pouze desetina těchto objektů je tak velkých, že by mohly v případě nějakého nešťastného případu z části přežít průlet atmosférou, takže ty případy, kdy došlo k pádům na Zem, nejsou příliš časté, ale zase se nedá říct, že by to byly naprosté výjimky. Třeba teď se počítá s tím, že zanikne v atmosféře už rovněž nefunkční německá astronomická družice, která má hmotnost zhruba dvě tuny. Dá se tedy předpokládat, že pár desítek kilogramů šrotu se z ní během sestupu atmosférou vysype a spadne na Zemi.

Pravděpodobnost, že satelit svým dopadem způsobí vážné škody na majetku či bude zabíjet, je přibližně 1 ku 3200. Kdyby k tomu přece došlo, zapříčinilo by to nějaké významné změny při postupech vypouštění a hlavně "likvidování" satelitů?

Existuje mezinárodní dohoda, která předepisuje určitou právní odpovědnost provozovatele družic za škody, které mohou být provozem - včetně zániku - způsobeny, takže by z toho každopádně byla odvozena nějaká náhrady škody, ať už na majetku či životech a zdraví. Ale zatím nemáme možnost u většiny případů zabránit tomu, aby ke škodám docházelo. To je, jako když čas od času havaruje letadlo a zemřou nejen lidé na jeho palubě, ale i ti, kteří jsou na zemi. A to je zatím mnohem častější případ než pád družice. Registrovaných pádů družic nebo nosných raket je mnoho, ale není znám případ, že by někdo byl zabit nebo došlo k vážné škodě. Ví se o případu, kdy kus družice prorazil střechu a poškodil tašky, jednu ženu v americké Lousianně pak zasáhl lehounký úlomek z havarujícího raketoplánu Columbia.