V pátek přesně v 11 hodin středoevropského času se otevřel vstupní otvor do "kosmické lodi", v níž šestice astronautů 520 dní simulovala let k Marsu. Ve stísněném prostoru bylo jejich hlavním úkolem nepoprat se a fungovat jako tým. Uspěli.
Experimentu Mars500, který začal 3. června 2010 na moskevském předměstí, se zúčastnili dobrovolníci ve věku od 26 do 38 let: tři Rusové, Francouz, Ital a Číňan.
Šlo o společný projekt Ústavu biomedicínských problémů ruské Akademie věd a Evropské kosmické agentury. Cílem bylo prověřit, co dlouhodobý pobyt v napodobenině kosmické lodi udělá s posádkou.
Vědci, mezi nimiž jsou i odborníci z České republiky, zkoumali vliv stísněného prostoru, absence čerstvých potravin, izolace a dalších stresových faktorů na oběhový a imunitní systém "astronautů", na jejich psychiku i na vztahy ve skupině. To vše je potřeba poznat dříve, než se lidé skutečně vypraví na několik měsíců dlouhou výpravu na cizí planetu.
Posádka se s výjimkou stavu beztíže potýkala s podobnými potížemi jako skutečná expedice. Komunikace s řídícím centrem měla až dvacetiminutové zpoždění, sprchování bylo kvůli úspoře vody povoleno jen každý desátý den, k dispozici nebyly žádné čerstvé potraviny a během "letu" nastaly i uměle navozené krizové situace, například selhání palubních systémů.
Podle prvních lékařských vyšetření jsou všichni členové posádky v pořádku. Nyní se podrobí dalším podrobným testům a v úterý poprvé předstoupí před novináře.
520 dní v patnácti minutách...
Výstup na povrch Marsu
Posádka strávila 520 dní v uzavřeném komplexu čtyř modulů o celkovém objemu 550 m3. Ve třech z nich (pracovním, obytném a lékařském) absolvovali většinu "cesty", čtvrtý simuloval výsadkový modul pro přistání na Marsu. Výsadek na rudé planetě trval včetně cesty z oběžné dráhy k povrchu třicet dní.
Trojice astronautů v únoru přestoupila do výsadkového modulu a ve skafandrech třikrát vystoupila na napodobeninu marsovského povrchu. Za celých 520 dní to pro ně byla jediná příležitost projít se po ploše větší než několik metrů čtverečních, byť i tam zůstávali v izolaci od okolí. Zbývající trojice na ně čekala v mateřské lodi.
Hlídali je i Češi
Dění na palubě sledovalo čtrnáct vědeckých týmů, mezi nimi i čeští odborníci ze zlínské Univerzity Tomáše Bati a pražské společnosti QED Group. Jejich úkolem bylo sledovat, jak se dlouhodobé soužití šesti mužů projeví na jejich vzájemných vztazích. Měli také pomoci předcházet případným konfliktům.
Tým vedený sociologem Jaroslavem Sýkorou má v tomto směru bohaté zkušenosti. Podílel se nejen na kratším, 105 dní trvajícím experimentu v roce 2009, ale už v roce 1988 uskutečnil téměř měsíční experiment izolace posádky s názvem Štola k Marsu. Jedním z dobrovolníků byl i známý autor knih o kosmonautice Pavel Toufar.
"Jestliže dáte malé skupině motivačně dobře promyšlený program a zapojíte kontrolní centrum, s nímž může posádka komunikovat, lidé na palubě by měli přežít bez větších problémů," říká Sýkora.
Členové posádky pravidelně odpovídali na dotazníky, na jejichž základě čeští odborníci vytvářeli takzvané sociomapy: grafické vyjádření vývoje vztahů na palubě. Cílem bylo nejen popsat, ale také předvídat vývoj událostí a zabránit problémům. "Nejde jen o výpravu k Marsu, výsledky lze vztáhnout na každou lidskou skupinu," zdůrazňuje Sýkora, podle něhož výzkum pomůže vyvinout postupy snižující riziko selhání ve stresových situacích.
"Přistáním" fiktivní kosmické lodi sice končí experimentální část projektu, ale výzkum bude pokračovat i v dalších měsících, kdy budou odborníci zpracovávat data nasbíraná během "kosmického letu".
