Magnetické pole na okraji sluneční soustavy zřejmě není hladké, ale v oblasti je mnoho magnetických bublin, jejichž průměr odpovídá vzdálenosti Země od Slunce. Podle oznámení NASA to ukazují data, která na Zemi zaslaly sondy Voyager 1 a 2, jež se přiblížily k hranici sluneční soustavy.
"Magnetické pole Slunce se táhne až na okraj sluneční soustavy," vysvětlila astronomka Merav Opherová z Bostonské univerzity. "Protože Slunce rotuje, magnetické pole se kroutí a mačká, trochu jako sukně baletky. Daleko od Slunce, kde jsou nyní Voyagery, se záhyby na té sukni zavírají," přiblížila nově odhalený jev.
Voyager 1 vstoupil do oblasti magnetických bublin v roce 2007, Voyager 2 o dva roky později. Vědci nejprve nerozuměli údajům, které od sond v té době dostávali. Teď se NASA domnívá, že se magnetické siločáry na okraji sluneční soustavy protínají a uzavírají se do bublin, namísto aby se vrátily ke Slunci.
Struktura magnetického pole na okraji sluneční soustavy je pro vědce zajímavá, protože ukazuje, jak na sebe reaguje soustava s mezihvězdným prostorem. "Pěna" z magnetických bublin totiž může mít vliv na to, kolik mezihvězdného záření pronikne do sluneční soustavy. Mezihvězdné záření by totiž mohlo uvíznout uvnitř bubliny, která by tak posloužila pro sluneční soustavu jako účinný štít. Podle vědců je ale ještě příliš brzy na vyhodnocení toho, jak účinně magnetické bubliny naši sluneční soustavu chrání.
Sondy Voyager se vydaly na svou cestu v 70. letech a doputovaly nejdál ze všech předmětů, které kdy lidé stvořili. Sondy byly vyslány na opačné strany a během své cesty vyfotografovaly všechny vnější planety našeho slunečního systému.
