Už čtyři století astronomové marně řeší záhadu betlémské hvězdy, která podle Matoušova evangelia přivedla mudrce z východu k jesličkám s narozeným Ježíškem. Byla to kometa? Nebo výbuch supernovy? Nebo snad výjimečně dobře viditelná konjunkce planet? Nebo měla betlémská hvězda od začátku jen symbolický význam a na obloze se žádný astronomický úkaz neobjevil?
"Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit," píše se ve druhé kapitole Matoušova evangelia. To o několik veršů dál pokračuje: "A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě."
Řecké slovo αστερα - astera (které je mimo jiné základem slova astronomie) neznamenalo pouze hvězdu, ale bylo užíváno i pro planetu, kometu a další kosmické objekty. V evangeliu se nepíše nic o tom, že "hvězda" zářila kdovíjak jasně, ani o tom, že by jí kromě oněch tří mudrců někdo přikládal větší význam.
Astronomové nabídli hned několik vysvětlení, pro žádné z nich však nemluví jednoznačné důkazy.
Kepler vsázel na supernovu
Prvním, kdo hledal seriózní vysvětlení betlémské hvězdy, byl astronom a matematik Johannes Kepler, který působil na pražském dvoře Rudolfa II. Kepler věnoval betlémské hvězdě jeden z dodatků svého astronomického spisu, který vydal v Praze roku 1606.
Při svých úvahách o betlémské hvězdě se Kepler podle astronomky z jihočeské observatoře na Kleti Jany Tiché zřejmě inspiroval objevem supernovy v souhvězdí Hadonoše poblíž planet Jupiteru, Saturnu a Marsu v roce 1604.
Astronomové na západě však nezanechali žádné svědectví o supernově z doby kolem Ježíšova narození. Pouze některé čínské záznamy z té doby lze interpretovat jako popis supernovy nebo komety pozorované v roce 5 před naším letopočtem. Interpretace je však notně nejistá. Stopy po supernově bychom navíc měli na obloze pozorovat dodnes. O žádné spadající do doby před dvěma tisíciletími však nevíme.
Nova, nebo kometa?
Mohlo jít také o méně spektakulární astronomický jev - o explozi novy. Ta vzniká v systému dvojhvězdy tvořené bílým trpaslíkem a větší hvězdou. Ve chvíli, kdy bílý trpaslík svou gravitací přitáhne dostatek hmoty svého hvězdného souseda, vzplane v něm termonukleární reakce, která se projeví jeho náhlým krátkodobým zjasněním. Celý jev trvá několik dní až týdnů a po staletích se může opakovat.
Astronomové vytipovali i konkrétního kandidáta: hvězdu DO Aquilae, která naposledy explodovala v roce 1927. Důkazy o jejím výbuchu před dvěma tisíciletími však nemáme. Dozvuky exploze v podobě odmrštěného oblaku plynu by v budoucnu mohly zaznamenat citlivé radioteleskopy.
Biblickému popisu by vyhovovala i kometa, která mohla mudrcům ukazovat cestu svým ohonem. Ani o ní však v astronomických záznamech nejsou důkazy. Halleyova kometa byla viditelná v říjnu roku 12 před naším letopočtem - příliš brzy.
Konjunkce? Leda jako symbol
V souvislosti s betlémskou hvězdou se často uvažuje i o konjunkci Jupitera se Saturnem. Tato teorie je občas mylně připisována Keplerovi. Ten o ní však uvažoval pouze jako o zvěstovateli, předchůdci či heroldovi "zázračné" betlémské hvězdy.
Je tedy mylné myslet si, že Kepler považoval za "hvězdu betlémskou" samotnou konjunkci. Planety při konjunkci vzdálené od sebe jeden stupeň, tedy dva průměry měsíčního kotouče, nemohl podle Tiché nikdo soudný, natož vzdělaný astronom a matematik Kepler, považovat za hvězdu. Tento omyl pochází z počátku 19. století.
Konjunkce Jupitera se Saturnem se pravidelně opakuje a pro astronomy není ničím zvláštním. Je nicméně fakt, že v roce 7 před naším letopočtem nastala během jednoho roku hned třikrát za sebou, ckož je skutečně mimořádný úkaz.
Nikdy však nešlo o tak těsné přiblížení, aby bylo možné úkaz považovat za jeden objekt. Pokud tedy byla konjunkce základem legendy o betlémské hvězdě, šlo od začátku o symbolický význam. O "znamení", které s hvězdou coby jediným zářícím objektem na obloze nemělo nic společného.
