Oblaka mezihvězdného prachu v souhvězdí Býka se ve viditelném světle jeví jako temné oblasti, jejichž vnitřní struktura je astronomům skryta. Vše se ale změní při pozorování na milimetrových vlnových délkách. Objeví se hvězdy, které z prachu pod tíhou jeho vlastní gravitace vznikají.
Prachové částice mají teplotu -260 °C a jsou tak chladné, že nevydávají prakticky žádné viditelné záření. Teprve milimetrové vlnové délky umožní odhalit vnitřní strukturu oblaku. Nový pohled zajistil teleskop APEX v chilské poušti Atacama, provozovaný Evropskou jižní observatoří.
Přes deset světelných let dlouhé vlákno kosmického prachu je od Země vzdáleno 450 světelných let a je jednou z nejbližších oblastí vzniku nových hvězd. Oblak je ve viditelném světle neobvykle tmavý, neboť se zde nenacházejí žádné hmotné hvězdy, které by mlhovinu ozářily, jako je tomu v jiných oblastech vzniku hvězd, například v mlhovině v Orionu.
Hvězdná kolébka
Když se oblak hroutí v důsledku působení vlastní gravitace, rozpadá se na jednotlivé shluky. Uvnitř těchto shluků mohou vzniknout jádra, ve kterých se vodík zhustí a zahřeje natolik, že dojde k zažehnutí termonukleární reakce a vznikne nová hvězda. Zrod hvězdy je zahalen kokonem prachu, který znemožňuje její pozorování ve viditelném světle. Využití delších vln je proto pro pochopení raných fází vývoje hvězd nepostradatelné.
Srovnání záběru ve viditelné části spektra a na milimetrových vlnových délkách.
Pozorování na milimetrových vlnových délkách je na snímku složeno se záběrem stejné oblasti na obloze získaným ve viditelném světle, který ukazuje bohaté hvězdné pozadí. Jasná hvězda nad vláknem je k nám blíže a s oblakem nijak nesouvisí.
Pozorování ukazují, že levá dolní část vlákna už prošla fragmentací a vznikla v něm zhuštěná jádra, což potvrzují jasné uzlíky zářícího prachu. Proces vzniku hvězd započal. Pravá horní část je v ranějším stádiu vývoje, stále probíhá její kolaps a fragmentace, která v budoucnu také dospěje k fázi zrodu hvězd.
