V marsovském kráteru Gale se před dávnými časy rozlévala jezera

Věda a technika
10. 10. 2015 06:20
Výhled v kráteru Gale na Marsu.
Výhled v kráteru Gale na Marsu.

Okolí vozítka Curiosity vypadá, jako by v minulosti oplývalo tekoucí vodou. Podle matematických modelů podnebí rudé planety to ale není možné. K pochopení historie Marsu nám něco chybí. Nevíme co.

Dnešní krajina okolo vozítka Curiosity je nepřátelská vyprahlá a mrazivá poušť. Nelíbilo by se vám tam. Podle nového článku v časopise Science od skupiny geologů v čele s Johnem Grotzingerem z Kalifornského technologického institutu totak ale nebylo vždycky. Kdysi se v ní rozléval systém řek a jezer.

Pojízdná laboratoř NASA se pohybuje v kráteru Gale. Je hluboký asi čtyři kilometry. Jeho průměr je 154 kilometrů, přibližně stejně jako vzdálenost z Českých Budějovic do Prahy. Vznikl po srážce planety s nějakým menším tělesem před 3,6 až 3,2 miliony let.

Uprostřed kráteru stojí hora. Oficiálně se jmenuje Aeolis Mons. Daleko častěji se jí ale říká Mount Sharp (Sharpova Hora) na počest už zesnulého geologa z NASA Roberta P. Sharpa. Curiosity si to šine po pláni u jejího úpatí.

Usazeniny kolem vozítka vypadají na chlup stejně jako pozůstatky říčních systémů na Zemi. Podle dat z Curiosity je jejich vrstva silná nejméně 75 metrů. Měření z družice Mars Reconnaissance Orbiter však naznačují tloušťku dokonce 150 až 200 metrů. Čím silnější je vrstva sedimentů, tím déle se usazovaly.

Podle téhle logiky by jezera na Marsu mohla existovat miliony let. Jednotlivé vodní plochy asi nevydržely tak dlouhou dobu. Grotzinger a spol. odhadují jejich životnost mezi stovkami a desítkami tisíc roků. Propojovala je však společná hladina spodní vody.

Když z dosud nejasných důvodů vyschla, odvál velkou část usazenin vítr. Uprostřed kráteru z nich pak vyrostla Sharpova hora. Popsaný scénář má ale háček.

Geologické výzkumy odporují matematickým modelům podnebí Marsu. Modely Klimatu rudé planety přítomnost řek a jezer vylučují. "Připomíná to pozemskou geologii v časech před objevem deskové tektoniky," prohlásil Grotzinger.

Geologové viděli na mapě, že tvary kontinentů do sebe navzájem zapadají. Měli důkazy, že na nich žily stejné rostliny a živočichové. "Nemohli ale přijít s mechanizmem, jak by kontinenty mohly klouzat po zemském plášti," vysvětluje geolog. Chyběla jim desková tektonika.

Autor: Radek JohnFoto: NASA/JPL

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ