Svět RNA
V meteoritu z Marsu objeven klíčový prvek pro vznik života

Jíly na povrchu Marsu obsahovaly bor. Tenhle prvek stabilizuje molekulu ribózy a ribóza je základní stavební kámen deoxyribonukleové kyseliny, RNA. Bez boru by proto život na Zemi asi nikdy nevznikl.

Všechny v současnosti známé živé organizmy fungují na základě jednoduchého schématu, označovaného také jako centrální dogma molekulární biologie. Zní: "DNA kóduje RNA. RNA kóduje protein." Většinu činností, které nás udržují v chodu, vykonávají specializované bílkoviny. Recept na jejich výrobu je uložen v DNA. Když ho buňka potřebuje vyvolat, přepíše ho do méně stabilní, ale praktičtější RNA, podle níž ho pak s pomocí dalších specializovaných proteinů vyrobí. DNA funguje jako pevný disk počítače, RNA jako operační paměť.

Možná to tak však nebylo vždycky. Na samém počátku života mohla všechny funkce života zastávat samotná RNA. Naznačuje to i existence RNA molekul, které dokážou fungovat jako enzymy. Říká se jim ribozymy. Primitivní život na úsvitu věků si mohl s RNA vystačit. DNA a proteiny se přidaly časem.

Základní prvek konstrukce RNA tvoří molekuly cukru ribózy, propojené zbytky kyseliny fosforečné v lešení. K němu jsou připojené další molekuly, tvořící jednotlivá písmena genetického kódu. Říká se jim báze. Ribóza však nevyniká stabilitou. Ve vnitřním prostředí buněk to není problém. Když ještě žádné buňky nebyly, problém to být mohl.

Nález z Antarktidy

V prvotním prostředí na Zemi muselo být něco, co molekuly ribózy stabilizovalo. Nejpravděpodobnější jsou oxidy boru. Na naší planetě jich bylo od začátku dost. Z jiných vesmírných těles se je jich ale zatím povedlo získat jen velmi málo. Z tohoto pohledu je převratný objev čtveřice vědců, vedené Jamsem D. Stephensonem z Havajské univerzity. V časopise PLoS One popisují nález boru v dostatečné koncentraci v meteoritu označeném MIL 090030. Těleso našla v Antarktidě expedice vyslaná za účelem hledání meteoritů v roce 2010.

Meteorit pochází z Marsu. Podobá se tamním lávám, které krystalizovaly někdy před 1,3 miliardy let. Koncentrace boru v něm jsou srovnatelné s koncentracemi v horninách z období počátků života na Zemi. Vypadá to jako další z řady indicií, které naznačují, že Mars a Země mohly kdysi dávno vyhlížet jako dvojčata. Rudé planetě asi chybělo jen málo, aby se vydala podobnou cestou jako ta naše.

Tekoucí voda

Nutná podmínka života, aspoň tak jak ho známe ze Země, je tekoucí voda. V současnosti neexistují žádné dostatečně pádné důkazy, že by se dala na povrchu čtvrté planety od Slunce nějaká najít. Trochu vody v plynné formě je v její řídké atmosféře. Led je k nalezení v Marsových polárních čepičkách, nebo vázaný v permafrostu. Vědci už však nashromáždili spoustu důkazů, že v minulosti na Marsu tekutá voda byla. Geologické útvary na jeho povrchu jsou téměř jistě pozůstatky jezer, řek a oceánů. Potvrdila to už armáda spektroskopů i kosmických sond.

V pondělí NASA zveřejnila zprávu, podle níž vozítko Opportunity, mimochodem už veterán - odstartovalo 7. července 2003 - našlo skálu, kterou pravděpodobně kdysi omývala pitná voda. Slovo pitná je důležité, protože u všech dosavadních známek přítomnosti tekoucí vody na Marsu to vypadalo, že šlo o vysoce koncentrovaný roztok kyseliny sírové. Osud druhé Země tak asi Mars minul jen o vlásek. Bude zajímavé zjistit, čím to bylo.