Předpovídat počasí je nevděčná práce. Když se jednou spletete, budete to mít na talíři dlouhé týdny, ačkoliv jinak vaše predikce vycházejí. Lepší je zkoumat galaxie. Máte jistotu, že pokud vám výpočty nevyjdou, nikdo se neozve. Všichni lidé budou totiž už dávno mrtví.
Vztah galaxií NGC 3893 a NGC 3896 trochu připomíná vztah naší Galaxie a jejích menších souputníků, Velkého a Malého Magellanova oblaku. Hvězdná soustava NGC 3893 je spirální galaxie. Její ramena jsou dokonce ještě výraznější než ramena Mléčné dráhy. Kdyby naše Galaxie nabyla naše, a tudíž nejlepší v celém vesmíru, skoro by se chtělo napsat, že NGC 3893 je hezčí. Její společnice NGC 3896 je maličká rozplizlá trpasličí hvězdná soustava, podobná Magellanovým mrakům. Obě galaxie jsou k sobě blízko. Z jejich postavení vyplývá, že se srazí. Bude to trvat stovky miliónů let.
Nikdo z čtenářů se proto srážky nedožije, ani kdyby se živil výlučně brokolicí, nebo jinou zdravou a odpornou potravinou. Dávno mrtví budou v době srážky i Ruslan Gabbasov a Margarita Rosadová z Národní nezávislé Mexické univerzity s Jaime Klapp z Národního ústavu pro jaderný výzkum ve Velacruz. Přesto se tito tři vědci pokusili spočítat, jak obě galaxie dopadnou.
Karambol v křemíku
Takový výpočet by byl ještě nedávno nerealizovatelný. Astronomové sice znají zákony, které srážky galaxií řídí, nebo si to aspoň myslí, jejich konkrétní vyčíslení je ale výpočetně náročné. Galaxie je směs hvězd, mezihvězdného plynu a záhadné temné hmoty. Nejdůležitější síla, která se při srážce uplatňuje, je gravitace. Při srážkách nebo jen přiblížení galaxií se uplatňují slapové jevy - důsledek gravitačního působení, který se na zemi projevuje existencí přílivů a odlivů.
Gabbasov, Rosadová a Klapp použili k napodobení srážky galaxií výpočetní přístup, který byl původně navržen k modelování chování kapalin a běžně se v astrofyzikálních výpočtech využívá. Výstup modelu si můžete prohlédnout na výše vloženém videu.
Víc než obrázky ale vědce zajímalo, jestli v počítači vzniknou podobné útvary, jaké se dají na obou galaxiích pozorovat v současnosti. Pokud by to tak bylo, dalo by se snad předpokládat, že model je aspoň přibližně správný.
Dva průlety?
Dopadlo to tak jen z části. Model dokázal reprodukovat správně vznik nového ramene větší galaxie, i mostu, který obě galaxie v současnosti propojuje. V rozměrech stovek miliónů let je srážka patřičně dramatická. Tvar větší galaxie se jejím vlivem promění a menší zanikne. Zároveň budou velké skupiny hvězd vymrštěny do volného prostoru. Hodně výstupů modelu ale pozorovatelné skutečnosti naopak neodpovídalo.
Týkalo se to tvaru dalších ramen větší galaxie a hlavně orientace menší v prostoru. Podle Gabbasova, Rosadové a Klappa by problém mohlo vyřešit, pokud by se obě galaxie nesetkaly jen jednou, nýbrž dvakrát. Podle výsledků modelu toho ale po prvním přiblížení z trpasličí galaxie moc nezbude.
Za výstupy modelu odlišné od pozorování by mohla stát i zjednodušení, kterým se vědci nevyhnuli při jeho zadávání. Jedním z nich byl i předpoklad, že obě galaxie jsou ve vesmírném prostoru samy. Ve skutečnosti patří do velké skupiny hvězdných soustav, které se navzájem ovlivňují svou přitažlivostí.
