Astronomové našli poprvé v historii polární záři mimo sluneční soustavu. Zdobí obří plynovou kouli, která je moc malá na to, aby se stala hvězdou, ale moc velká, aby se o ní dalo uvažovat jako o planetě.
Kdyby byli jen o kousek větší, mohli by začít spalovat vodík na helium, rozsvítit se a stát se hvězdami. I když se jim to nepovedlo, neznamená to, že by hnědí trpaslíci byli nudní. Naopak. V poslední době se o ně začíná zajímat spousta astronomů. Hlavní důvod zvýšené pozornosti je rozvoj pozorovací techniky. Studovat hnědého trpaslíka je obtížné, poněvadž vydává jen málo zachytitelného záření. Skupina výzkumníků v čele s Greggem Hallinanem z Kalifornského technologického institutu zaměřila na jeden takový objekt vzdálený asi dvacet světelných let hned tři přístroje.
Nejdůležitější z nich byl radioteleskop Very Large Array (VLA) poblíž novomexického městečka Socorro a dva optické dalekohledy: Haleův teleskop v Palomarské observatoři a zrcadla na havajské Keckově hvězdárně.
VLA zaznamenal z hnědého trpaslíka pravidelné rádiové pulsy. Na videu níže si můžete prohlédnout, jak by vypadaly po převodu radiových vln na viditelné světlo. Záznam je zrychlený. Pulsy se objevovaly každé asi dvě hodiny a padesát minut. Způsobovala to stejně dlouhá rotace hnědého trpaslíka okolo vlastní osy.
Pozorování optickými teleskopy zase prokázalo, že temný objekt velice slabě bliká. Blikání pocházelo z vodíkových atomů. Zbavovaly se přebytečné energie, již jim dodaly částice urychlené magnetickým polem planety. Stejným způsobem září vodíkové atomy i na jiných planetách, včetně Země.
Záři způsobují protony, elektrony, nebo částice alfa (jádra helia očesané o elektrony), které se chytí do magnetického pole planety jako do pasti. Opisují spirály okolo jeho siločar. Nad póly naráží do atomů v atmosféře.
Ve vesmíru jde asi o běžný jev. Ve sluneční soustavě astronomové zaznamenali polární záře na Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu, Venuši, i na Marsu. Na druhém videu si můžete prohlédnout polární záři na Jupiteru. Kromě planet se dá pozorovat i u některých měsíců.
Ve Sluneční soustavě chrlí nabité částice, které se chytají do magnetických polí planet, Slunce. Hnědý trpaslík, jehož studovali Hallinan a spol. ale kolem žádné hvězdy neobíhá. Vědci si myslí, že by podobný efekt mohla vyvolat planeta, která by okolo trpaslíka kroužila. Jak je to doopravdy, ale ukáže až další výzkum.
