Vesmírné plavidlo, které opustilo Zemi v roce 1977, nepřestává posílat zajímavé informace. Vesmírná prázdnota, kterou letí, není nudná. Je plná nabitých částic ze Slunce.
Voyagery 1 a 2 jsou pravděpodobně nejúspěšnější kosmické projekty všech dob. Přispěly k našemu poznání sluneční soustavy jako žádný kosmický program před nimi. Zajímavá data shromažďují i poté, co se vzdálily všem planetám a dalším tělesům. Voyager 1 už urazil 130 násobků průměrné vzdálenosti Země od Slunce a opustil magnetickou bublinu okolo naší mateřské hvězdy, heliosféru. Její činnost ho ale pořád ovlivňuje. Když na Slunci dojde k erupci, vyřítí se do okolního prostoru spousta nabitých částic, které kolem sondy prolétají.
Voyager měří jejich magnetické pole, jež se mění v obrovských vlnách, připomínajících pozemskou tsunami. Sonda zatím zažila tři takové vlny, přičemž třetí z nich prolétá už od letošního února. Předchozí dvě vlny byly kratší. První trvala od října do listopadu 2012, druhá od dubna do května 2013.
Magnetické pole částic vyvržených Sluncem rezonuje podobně jako kov zvonu, do kterého udeřilo jeho srdce. Fyzikové převedli data o jeho změnách na zvuk. Výsledek si můžete poslechnout ve výše vloženém videu.
Zatím se nedá spočítat, jak rychle se vlna pohybuje a jak dlouho jí ještě bude sonda prolétat. Čím dál od Slunce doletí, tím je mezihvězdné médium okolo Voyageru 1 hustší. Astronomové nevědí, jestli je to nějaká vlastnost média samotného, nebo důsledek setkání s vlnou po sluneční erupci.
Don Gurnett z Iowské univerzity, který zprávu o trvající plazmatické vlně přednesl na zasedání americké Geofyzikální unie v San Francisku, tvrdí, že by vlna mohla sahat až do dvojnásobku vzdálenosti od Slunce, kterou sonda dosud uletěla. Na její výzkum je tedy času dost.
