Sonda Dawn už navštívila dva největší balvany v pásu asteroidů, Vestu a Ceres. Vědecký tým, který má kosmické plavidlo na starosti, by ji rád poslal ještě k nějakému dalšímu tělesu. V původním plánu to nebylo. Sondě ale ještě zbývá trochu paliva.
Americká sonda Dawn v současnosti obíhá okolo Cerery, což je největší těleso v pásu asteroidů mezi drahami Marsu a Jupiteru. Hmotnost planetky se rovná třetině hmotnosti celého pásu. Před Cererou navštívila Dawn Vestu, která je menší. Její hmotnost odpovídá asi 0,8 hmotnosti celého pásu. Na místní poměry je to proto pořád ještě obr. Sonda se tak stala prvním lidským strojem, který kdy obíhal dvě cizí kosmická tělesa. Její devítiletá mise je historický úspěch. Brzo by ale měla skončit. Sondě totiž dochází palivo pro její iontový motor.
Ještě trochu jí ho však zbývá a vedení mise požádat NASA o prodloužení činnosti sondy. Vědci by si přáli poslat Dawn ještě k jednomu cíli. Co by to bylo, ale odmítají komentovat. "Dokud NASA nepovolí prodloužení mise, neřeknu, který asteroid se chystáme navštívit," řekl šéf programu Chris Russel z Losangeleské univerzity magazínu New scientist a dodal: "Doufám, že diskuze nebude trvat měsíce."
Náraz zakázán
Kromě návštěvy dalšího tělesa se nabízí ještě možnost sondu zabrzdit a nechat ji do trpasličí planetky narazit. Z jejího pádu by astronomové a geologové získali cenná data. Stejně skončila například sonda Messenger, která před rokem zanikla nárazem do povrchu Merkuru. Bouračkou s kometou Čurjumov-Gerasimenko by měla letos v září skončit i mise evropské sondy Rosetta. V případě aparatury Dawn ale takové úmyslné tvrdé přistání nepřichází v úvahu. Sonda totiž na Zemi neprošla sterilizací.
Mohla by Cereru kontaminovat pozemskými mikroorganizmy. Je to sice velice nepravděpodobné, poněvadž samotný kosmický prostor je jeden z nejlepších sterilizátorů, jaké si lze představit. Nedá se to ale vyloučit a mezinárodní dohody proto takový konec sondy zapovídají.
Mise Dawn měla dva hlavní účely: průzkumem dvojice největších těles v hlavním pásu asteroidů poodhalit minulost sluneční soustavy a v praxi vyzkoušet iontový pohon při cestování do hlubokého vesmíru. Oba dva dokonale splnila. Vesta a Ceres jsou hodně rozdílná tělesa.
Zárodečná planetka
Menší pětisetkilometrová Vesta je asi geologicky pokročilejší. Podle výsledků ze sondy Dawn má pravděpodobně těžké kovové jádro. Geologové si myslí, že Vesta je poslední exemplář zárodečných planetek, z nich vznikly dnešní velké skalnaté planety, jako je Země nebo Mars. Sonda Dawn také objasnila původ záhadných skvrn na povrchu asteroidu. Byly to krátery po dopadu menších těles. Vyfotografovala také strouhy, které podle geologů mohly vytvořit proudy tekoucí vody. Uvolnila se z ledu, který roztál po dopadech meteoritů.
Geologický vývoj téměř tisícikilometrové Cerery byl asi méně bouřlivý, ačkoliv je větší než Vesta. Vědci odhadují, že je i mladší. Na jejím povrchu je oproti Vestě daleko víc vody. Geologové si myslí, že planetku tvoří skalnaté jádro obalené ledem zmrzlým na kost.
Ledový obal je silný sto kilometrů a tvoří asi polovinu objemu celého tělesa. Obsahuje 200 milionů krychlových kilometrů vody, což je víc, než objem veškeré sladké vody na Zemi. Je dost možné, že mezi jádrem a ledovým krunýřem existují i zbytky podpovrchového tekutého oceánu.
Iontový pohon
Možná ještě důležitější než astronomické a geologické objevy byla ale zkouška iontového motoru. Je to způsob pohonu raket pomocí nabitých částic urychlených elektrickým polem. Tři motory sondy Dawn chrlí do vesmíru paprsky xenonových atomů zbavených elektronů. Ionty plavidlo na oplátku podle známého zákona akce a reakce odstrkují směrem, kterým má letět. Každý z motorů dokáže vyvinout tah 90 milinewtonů, což je přibližně stejně jako síla potřebná k stačení písmene na počítačové klávesnici.
V zemské atmosféře by byl iontový motor k ničemu. Nepatrné zrychlení, které je schopný kosmické lodi udělit, by hned zabrzdil odpor vzduchu. V kosmickém prostoru ale vzduch není, a pokud iontový motor běží dost dlouho, dá se použít k dosažení vysokých rychlostí.
Motory sondy Dawn ji dokážou uštědřit rychlost kolem deseti kilometrů za sekundu. Jediný problém je xenonové palivo (nebo lépe pracovní látka). Vedení mise si však myslí, že je ho zbývá ještě dost na to, aby se sonda vydala za dalším dobrodružstvím.
