Původ života
Výzkumníci napodobili vznik aminokyselin před miliardami let

Vědci vymysleli další způsob, jako mohly na Zemi vzniknout základní látky potřebné ke zrození života. Tentokrát je to prostřednictvím nárazů meteoritů nebo komet. Výsledky neplatí jen pro naši planetu. Stejný proces mohl proběhnout i jinde ve sluneční soustavě, nebo ještě dál.

Všechny známé živé bytosti jsou poskládané z dvaadvaceti aminokyselin. Ty se dají navzájem propojovat jako kostky lega a je možno z nich sestavit bílkoviny. Některé z bílkovin fungují jako enzymy. Dokážou vykonávat přesně definované pracovní úkoly. Může to být třeba přeměna organických sloučenin, jako jsou cukry, na oxid uhličitý a vodu. Tomuto sledu chemických reakcí se říká dýchání. Bez aminokyselin by byl život, nebo aspoň život, jako ho známe, nemožný. Jenže kde se na Zeměkouli vzaly?

Ve vesmíru nejsou příliš obvyklé. Vědci se proto snaží vymyslet, jak se mohly na naší planetě objevit. Odpověď na tuhle otázku je skoro totožná s odpovědí na otázku, kde se vzal život sám. Skupina výzkumníků, vedená Zitou Martinsovou z londýnské Imperial College, popisuje v posledním čísle časopisu Nature Geoscience pokus, který by mohl objasnit, jak to bylo.

Vědci bombardovali bloky ledu, jenž měl podobné složení jako led, z něhož jsou dnešní komety, pevnými projektily. Dělo je bylo schopné vystřelit rychlostí 7150 metrů za sekundu (25 740 km/h). Při dopadech do ledu vznikaly rázové vlny a teplo, které mohou, podle velkého množství teorií, vést ke vzniku aminokyselin. To se potvrdilo. Vznikaly aminokyseliny glycin a alanin.

V době před zhruba čtyřmi miliardami let bombardovalo Zemi množství menších kosmických těles. Pokus prokázal, že podobné nárazy mohou stačit ke vzniku aminokyselin, a snad i k vytvoření podmínek, potřebných pro základní biochemické reakce. Aminokyseliny se mohly objevit kdekoliv ve sluneční soustavě, kde se srážela skalnatá tělesa s ledovými.

Mohly to být jak nárazy komet do povrchů pevných planet, tak nárazy meteoritů do ledových těles. Druhá možnost je zvlášť zajímavá v souvislosti s Jupiterovým měsícem Europou a Saturnovou oběžnicí Enecladem. Obě tato tělesa jsou pokryta ledem a spekuluje se i o tekutém oceánu pod ním. Stejný proces, jaký se podařilo napodobit v univerzitní laboratoři, by samozřejmě fungovat i mimo sluneční soustavu.