Vědci z NASA doufají, že Curiosity na Marsu nenarazí na vodu. Kdyby se tak stalo, hrozilo by, že mikroorganismy z nesterilních vrtáků robotického průzkumníka kontaminují povrch rudé planety pozemským životem. Napsal to americký list The Los Angeles Times.
NASA vybrala pro přistání Curiosity Galeův kráter na suchém a chladném marsovském rovníku kvůli jeho geologii, ale ne kvůli tomu, že by tam očekávala vodu nebo led existující v polárních čepičkách. Kdyby k tomu náhodou došlo, naplno by podle deníku propukla aféra, která v rámci NASA probíhá přes rok.
Jde o pozemské mikroby, kterými jsou možná kontaminovány vrtáky Curiosity a které by, kdyby se dostaly do kontaktu s vodou, měly větší šanci přežít. Vrtáky se mohly kontaminovat půl roku před startem rakety s Curiosity loni 26. listopadu. Původně byly ve sterilizovaném pouzdře, ale letoví inženýři se obávali, že by se při přistání vrtací zařízení mohlo poškodit, a proto nechali pouzdro otevřít a zpevnit.
Neřídili se však pravidly, podle nichž musí být každá část, jež se dotkne Marsu, sterilizovaná. Catherine Conleyová, která má v NASA na starosti ochranu planet, se to dozvěděla až těsně před startem a již bylo pozdě něco měnit. Podle ní mají pravidla svůj význam, v tomto případě šlo především o to, aby Curiosity mohla zkoumat i místa, kde je voda a led, i když šance na to je v Galeově kráteru malá.
Další představitelé NASA ale tvrdí, že šlo o promyšlený risk v zájmu expedice a že k posílení pouzdra vrtací soupravy došlo prakticky ve sterilním prostředí. I to však vedlo k určitým změnám v misi Curiosity. Conleyová, která je mikrobioložka, ještě před startem rozhodla, že Curiosity se může nyní dotknout povrchu Marsu, jen když tam nebude voda nebo led.
Předchůdce Conleyové v NASA profesor biologie John Rummel řekl napůl v žertu, že "pokud se narazí na vodu nebo led, pro NASA to bude smutný den". "Curiosity tak zřejmě dostane příkaz: 'Jé, to je pěkné. Ale teď čelem vzad,'" dodal.
Představitelé NASA se domnívají, že přistání mohlo v celém vozidle přežít na 250 000 bakteriálních spor. Takřka všechny zřejmě zahynuly během několika minut kvůli mrazivým teplotám, intenzivnímu ultrafialovému záření a atmosféře složené hlavně z oxidu uhličitého. Ale vědci v posledních letech zjistili, že některé formy pozemského života mohou přežít ve vesmíru a některé i v podmínkách, jaké jsou na Marsu.
Někdy v říjnu by měli vědci vybrat skálu, ze které by Curiosity odebrala vrtací soupravou vzorek k analýze. Pokud nenarazí na vodu, nehrozí podle Conleyové riziko kontaminace, protože jakékoli zbývající přežívající organismy by při vrtání rychle zahynuly.
Pro vědce je kontaminace jiné planety morálním i praktickým problémem. "Dozvídáme se stále víc a víc o Marsu a o ohromující schopnosti živých organismů přežívat," řekl mluvčí Planetární společnosti v Pasadeně Bruce Betts. "Nebylo by tragické, kdyby nějaká budoucí expedice na Marsu objevila život, a potom se zjistilo, že narazila na život ze Země?" dodal.
