Každý, kdo někdy trpěl pocitem vlastní důležitosti, by měl jako terapii shlédnout video vytvořené vědci z Amerického přírodovědného muzea. Neexistuje snad lepší způsob jak si uvědomit, že veškeré lidské hemžení je v kontextu prostorových a časových měřítek vesmíru jen zanedbatelnou epizodou.
Nastupte do virtuální kosmické lodi a proleťte se na hranice známého vesmíru. Cesta prostorem je zároveň i cestou v čase, protože video vychází z astronomických pozorování pořízených ze Země. A čím dále se díváme, tím starší události pozorujeme, protože světlu trvá stále déle, než k nám dorazí.
Rychlost letu v průběhu videa stále roste a mnohonásobně překročí rychlost světla. Během šesti minut se podíváme do vzdálenosti téměř 14 miliard světelných let a opět se vrátíme domů.
Video začíná v Himálaji, kamera pomalu stoupá nad Tibet a postupně se vzdaluje od Země. Cestou mine dráhy umělých satelitů - nejprve těch na nízkých oběžných drahách, poté i geostacionárních družic ve výšce 36 tisíc kilometrů nad zemí.
Mine oběžnou dráhu Měsíce - nejvzdálenější místo, kam se zatím člověk podíval. Následuje zbytek sluneční soustavy.
Ohromující je spatřit sféru, do které dosud stihly doletět první rádiové signály lidstva. To je hranice, za kterou není po jakékoli aktivitě člověka ani stopa. Slunce se už sice tou dobou ztratilo mezi ostatními hvězdami, ale v dalším průběhu videa nám dojde, o jak omezený prostor se jedná.
ČTĚTE TAKÉ: Cesta strojem času: 650 milionů let za osmdesát sekund
Potom to už jde rychle - naše Mléčná dráha, další galaxie, vzdálené kvasary a horizont mikrovlnného záření, které k nám přilétá z počátků vesmíru.
Jako zdroj dat pro tvorbu videa posloužil Digital Universe Atlas spravovaný astrofyziky z Amerického přírodovědného muzea.
ČTĚTE TAKÉ: V symfonii vědy zpívají Carl Sagan i Stephen Hawking
Foto: American Museum of Natural History
