Rvačky nejsou výlučným vynálezem člověka nebo obratlovců. Své záležitosti si mezi sebou prostřednictvím fyzického násilí vyřizují i drobné mušky octomilky. „Vypnutí" jednoho z hormonů z nich však udělá mírumilovné beránky.
U savců je jedním z biochemických faktorů řídících agresivní chování hormon noradrenalin. Připravuje organismus na krátké a intenzivní, energeticky náročné akce, například právě na boj nebo na útěk před nebezpečím. U hmyzu hraje podobnou roli chemicky příbuzná látka, oktopamin.
Mezinárodní tým německých, amerických a belgických odborníků v časopise Current Biology popsal výsledky experimentu, při němž sledoval chování normálních octomilek a mušek se zablokovanou produkcí oktopaminu. Vzájemných útoků v jejich případě významně ubylo.
Pro laiky jsou však zajímavá především kratičká zpomalená videa, která vědci při svém výzkumu pořídili. Je na nich detailně vidět akce, kterou za normálních okolností lidské oko nemá šanci postřehnout.
Útočící sameček se zvedá a plnou vahou dopadá na svého soka, kterého se pokouší zasáhnout předníma nohama.
Útok trvá méně než padesát tisícin sekundy, přesto se soupeři někdy podaří včas provést jakési salto a uhnout, takže ho útočník nezasáhne plnou silou.
Foto: profimedia.cz
