Jednoduchá iluze, která člověka přesvědčí, že gumová ruka, ležící před ním na stole, je ve skutečnosti jeho, může zcela změnit vnímání vlastního těla. Tak moc, že skutečná ruka, schovaná za plentou, začne chladnout...
"Hlaváčku, ta bezvládná ruka, co mi spadla do klína, je vaše?"
"Mohu si sáhnout? ... Ne, to není moje ruka."
Dialog mezi inspektorem Trachtou a policejním praktikantem Hlaváčkem z Cimrmanovy hry Vražda v salonním coupé zní absurdně, ale podobná scénka by se mohla odehrát i ve skutečnosti. Ukazuje to výsledek experimentu provedeného týmem britských, italských a nizozemských vědců na univerzitě v Oxfordu.
Dobrovolníkovi schovali pravou ruku za zástěnu a místo ní na stůl položili ruku gumovou. Potom se začali obou rukou dotýkat - doteky přicházely ve stejný čas a na stejné místo. Přestože účastník experimentu věděl, že ruka ležící před ním na stole je pouze gumová napodobenina, po chvíli začal mít pocit, že dotyky cítí právě v ní, nikoli ve své skutečné ruce, ležící za zástěnou těsně vedle.
Tento pocit ztráty vlastní končetiny a získání jiné měl přitom i fyziologické důsledky. Vědci zjistili, že teplota skryté ruky během pokusu poklesla až o 0,8 °C. Navíc se zpomalila komunikace mezi rukou a mozkem. Dotek předmětu mozek zaregistroval se zpožděním několika tisícin sekundy.
Stav odcizení části vlastního těla je běžný u některých pacientů trpících například schizofrenií, autismem nebo bulimií. V jejich případě mohou být fyziologické změny ještě výraznější, protože tito lidé jsou skutečně přesvědčeni, že "ztracená" ruka není jejich. Výzkum způsobu, jakým mozek komunikuje se zbytkem těla, proto může pomoci při léčbě vedlejších důsledků těchto psychických onemocnění.
Foto: Profimedia, PNAS
