Poslední lidé opustili Měsíc v prosinci 1972. Od té doby se člověk neodpoutal od Země na větší vzdálenost než 560 kilometrů. Spojené státy se chystají na Měsíc vrátit a plánují i výpravu na Mars. Velké ambice má také Čína. Je však „nové Apollo" reálné? A má vůbec smysl o ně usilovat?
V roce 2004 vyhlásil americký prezident George W. Bush program Constellation. Přistání na Měsíci má být kolem roku 2020 jen mezikrokem vedoucím k výpravě na Mars a případně na další tělesa sluneční soustavy. Technologický základ programu tvoří nové rakety Ares, kosmická loď Orion a výsadkový modul Altair, které by měly být k dispozici v roce 2015.
ČTĚTE TAKÉ: Projekt Apollo: rázná odpověď na úspěchy SSSR
Amerika potřebovala pro svůj kosmický program novou vizi v každém případě - i kdyby na návrat na Měsíc rezignovala. V roce 2010 totiž skončí životnost raketoplánů a Spojené státy momentálně nemají čím je nahradit. Pro lety na Mezinárodní vesmírnou stanici si tak budou muset dočasně pronajímat místa v ruských Sojuzech.
Kde brát - a nekrást?
Součástí programu Constellation jsou i měsíční sondy LRO a LCROSS, které odstartovaly letos v červnu. Mají získat informace užitečné pro pozdější pilotované mise a případné vybudování stálé základny. Původně však měly být vypuštěny už loni v říjnu. Také vývoj raket Ares neprobíhá bez komplikací, konstruktéři se potýkají s nebezpečnými vibracemi, což vývoj zpomaluje a prodražuje.
ČTĚTE TAKÉ: Sonda LRO na Měsíci vyfotografovala hranici světla a stínu
A peníze představují skutečný problém. Zatímco náklady rostou, rozpočet hubne. Jen odhady investic pro raketu Ares I od roku 2006 vyskočily z šestadvaceti na čtyřiačtyřicet miliard dolarů, Obamova administrativa přitom chystá na nejbližší čtyři roky škrty v rozpočtu pilotovaných letů o 3,8 miliardy dolarů.
A z pohledu fanoušků lidského dobývání vesmíru může být ještě hůře. Desetičlenný panel odborníků právě provádí revizi programu Constellation, výsledná zpráva se očekává koncem srpna. Znalci předpovídají, že omezení jsou velmi pravděpodobná. Část inženýrů NASA ve volném čase pracuje na levnějším projektu DIRECT, který počítá s využitím lodi Orion, místo raket Ares by ji měly do vesmíru vynášet výrazně levnější rakety Jupiter založené na stávající technologii raketoplánů.
ČTĚTE TAKÉ: Bílý dům nařídil revizi vesmírných plánů NASA
Taikonauti na vzestupu
Zdatná vesmírná velmoc mezitím roste ve východní Asii. V roce 2003 dostala Čína jako třetí země na světě člověka na oběžnou dráhu pomocí vlastní rakety a kosmické lodi. Loni první čínský „taikonaut" vystoupil do volného kosmického prostoru a kolem Měsíce rok a půl létala čínská sonda. Lidskou posádku by Čína na Měsíc ráda vyslala kolem roku 2020, žádný oficiální program s přesným harmonogramem však Peking zatím nepředstavil. Stejně jako USA uvažuje i Čína o vybudování stálé základny a někdy po roce 2040 o výpravě na Mars.
ČTĚTE TAKÉ: První čínský kosmonaut vystoupil do volného prostoru
Velkými plány se netají také Japonsko nebo Indie, i když obě tyto země si zatím o tak náročném projektu mohou nechat jen zdát, stejně jako Rusko nebo Evropská kosmická agentura.
Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře, se domnívá, že budoucí pilotované lety na Měsíc či Mars nutně vzejdou z mezinárodní spolupráce, protože žádný stát dnes nemá na to, aby podobnou akci - technologicky a finančně - utáhl sám. „Rozhodně to nebude sólo akce, diskutovat se bude jen o míře zapojení jednotlivých partnerů. Spojené státy u programu Constellation deklarují, že zařídí dopravní prostředek, ale zvou ostatní, aby se podíleli na budování stanice na Měsíci," říká Kolář. Je tedy možné, že soupeření se promění ve spolupráci - podobně jako v případě Mezinárodní vesmírné stanice.
ČTĚTE TAKÉ: Členství v ESA: příležitost pro české firmy (rozhovor s Janem Kolářem)
Budou stačit roboti?
Má vůbec smysl utrácet obrovské peníze na pilotované mise a riskovat životy astronautů? Nebylo by výhodnější na ambiciózní plány rezignovat a ušetřené peníze investovat do teleskopů a průzkumných sond? Po takovém přístupu volají astronomové vždy, když hrozí škrty v rozpočtu vědeckých projektů. A v době ekonomické krize znějí podobné názory ještě rozumněji. Navíc třeba robotičtí průzkumníci Marsu nám o rudé planetě prozradili až neuvěřitelné podrobnosti.
Podle Pavla Gabzdyla z brněnské Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka bylo sice přistání člověka na Měsíci jednou z nejúžasnějších událostí 20. století, aktuální potřebu dalších pilotovaných letů však zpochybňuje: „Podle mého by k našemu sousedovi měla zamířit celá flotila automatů s nesrovnatelně nižšími náklady než výprava s lidskou posádkou. Teprve poté, co díky automatům získáme potřebné informace, by se člověk měl k Měsíci vrátit a vykonávat to, co sondy nezvládnou - například popsat pocity člověka stojícího uprostřed zcela mrtvého světa a pozorujícího naši živou planetu."
Podle publicisty Karla Pacnera lidé o cesty do vesmíru usilovat nepřestanou: „Je lidskou přirozeností objevovat neznámé, proto budou lidé létat znovu na Měsíc, proto později zamíří i na Mars." S tím souhlasí i Jan Kolář: „Lidstvo je k tomu geneticky předurčeno. Člověk je tvor zvídavý, expanze do nových prostorů je mu vlastní od samého počátku. Jinak bychom dodnes zůstávali v jeskyních."
Edwin Aldrin z legendární posádky Apolla 11 nedávno pro BBC vyslovil názor, že kosmické agentury by neměly usilovat o přistání na Měsíci, ale rovnou se soustředit na Mars jako na jedinou planetu v našem okolí, která by mohla být kolonizována. Jan Kolář tomuto názoru oponuje, trvalá základna na Měsíci má podle něj smysl: „Spoustu věcí se při tom můžeme naučit. Stejně jako člověk musel nejprve zvládnout plavbu na rybníku, aby se mohl vydat přes moře."
Kdo by odolal
Investice do kosmického programu přinášejí také hmatatelný technologický pokrok využitelný i dole na Zemi (podobně jako armádní výzkum, který také nepatří k nejlevnějším): výkonnější počítače, miniaturizaci nebo nové materiály fantastických vlastností.
Důležitý je i psychologický efekt pilotovaných letů do neznáma. Může být účinným, i když extrémně nákladným marketingovým nástrojem umožňujícím přitáhnout pozornost veřejnosti k tématům přesahujícím každodenní stereotypy. Vždyť přistání Apolla 11 lidé fascinovaně sledovali na černobílých obrazovkách s nekvalitním obrazem a dodnes si to pamatují. Dnes jsme mediálně otrlejší a jen tak něco nás neohromí. Přímému přenosu z přistání na Marsu by však asi odolal málokdo.
ČTĚTE TAKÉ: Let Apolla 11 slovy Armstronga, Aldrina a Collinse
Dienstbier: ... a pak raketa odstartovala na Měsíc
NASA představil zrestaurované záběry přistání Apolla 11
Foto: NASA, archiv Jana Koláře
