Ernst Stuhlinger pracoval jako hlavní vědec na americkém raketovém programu v padesátých letech, který táhli z Německa dovezení odborníci v čele s Wernherem von Braunem. Zemřel v neděli ve věku 94 let.
Stuhlinger byl v roce 1950 s celou skupinou německých odborníků přesunut do Huntsvillu, kde Americká armády zřídila Velitelství raketových laboratoří (Ordnance Missile Laboratories). Zde začínal pracovat na raketách, které měly Američany vynést do kosmu a v následujících letech se účastnil vesmírného závodu se Sovětským svazem.
„V mnoha ohledech byl Stuhlinger nejdůležitějším technikem zlaté éry dobývání vesmíru, společně s von Braunem a Rusem Sergejem Koroljovem, který stvořil první umělou družici, Sputnik," říká huntsvillský obchodník Ralph Petroff, který vede skupinu usilující o návrat „nejlepší rakety všech dob" - Saturnu V - do služby. Právě Saturn V se postaral o to, že se Američané dostali na Měsíc. „Jestliže byl von Braun Kolumbem 20. století, pak Stuhlinger byl jeho navigátorem a zástupcem," popisuje Petroff osobnost raketového inženýra.
Květiny pro ruského soupeře
Všichni spolupracovníci si přitom Stuhlingera pamatují jako obrovsky vstřícného a za všech okolností slušného a milého člověka. Závod s Rusy, mnohými považovaný téměř za souboj na život a na smrt, on neuznával. 
„Pro něj bylo důvodem pro cesty do vesmíru otevření nové hranice všem," říká o něm bývalý technik NASA a autor knih o dobývání vesmíru Homer Hickam. Přitom právě Stuhlinger měl ze všech největší důvod brát soupeření s Rusy osobně.
Za druhé světové války bojoval v Německé armádě na východní frontě, u Moskvy a Stalingradu, kde také padl jeho bratr. On sám měl nadosmrti zjizvenou ruku od střepiny z rakety. Tu pro sovětskou armádu navrhl právě Koroljov, jeho pozdější „nepřítel" v boji o dobytí vesmíru. Letos v lednu, při padesátém výročí vypuštění amerického satelitu Explorer, pak poslal po Koroljovově dceři květiny na jeho hrob.
Hubble i nedůvěra v chemický pohon
Stuhlinger také už v padesátých letech uvažoval o zařízení, ze kterého se nakonec vyklubal Hubblův teleskop. Od počátku také s von Braunem prosazoval využití iontového motoru pro cesty na jiné planety. Oba vědci nevěřili, že by se bylo možné dostat na Mars s klasickým chemickým raketovým pohonem. Jak dokázala kromě jiného právě v neděli sonda Phoenix, jde to.
Stuhlingerův kolega Konrad Dannenberg, který s ním pracoval skoro sedmdesát let, však tvrdí, že kdyby se v šedesátých letech Američané vydali cestou intového motoru, byly by dnes možná už lidé na Marsu. „Jakmile se dostanete na oběžnou dráhu Země a jakmile vyrazíte na cestu k Měsíci nebo Marsu, měli byste použít takový pokročilý pohonný systém."
Tak jako tak, pro americké i světové dobývání vesmíru byla neděle díky přistání na Marsu a smrti průkopníka dnem šťastným i smutným.
