Ve věku 75 let zemřel v pondělí český chemik světového významu Antonín Holý. Jím objevené preparáty pomáhají léčit miliony lidí na celém světě. Jsou součástí nejúčinnějších a zároveň dostupných léků proti AIDS, viru pravých neštovic, pásovému oparu, virovému zánětu oční sliznice a virové hepatitidě typu B, oznámil Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd, kde Holý desítky let pracoval.
"Věda vyžaduje opravdu hodně práce," říkal o své profesi Holý, který by 1. září oslavil 76. narozeniny. Považoval se především za vědeckého pracovníka, a to i v době, kdy byl ředitelem ústavu (1994-2002). "Osobně bych v jiné instituci než v Akademii věd těžko pokročil ve své práci až tam, kde jsem dnes," řekl před lety, kdy slavil úspěch za úspěchem.
Do Ústavu organické chemie a biochemie Holý nastoupil v roce 1960 s červeným diplomem za chemii z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Jako začínající vědec po třech letech přešel do nové laboratoře chemie nukleových kyselin, kterou pak dvacet let vedl.
Za osudové je možné označit setkání profesora Holého s mladým belgickým virologem Erikem de Clercqem z univerzity v Lovani v roce 1976, které zahájilo mimořádně produktivní spolupráci na nové skupině potenciálních antivirotik.
Badatelé se zaměřili na skupinu takzvaných acyklických fosfonátů nukleosidů. Holý se svým týmem syntetizoval potenciálně využitelné molekuly, de Clerq s kolegy testovali jejich účinnost. V roce 1984 uvedl podnik Léčiva Praha do klinické praxe první Holého lék, Duviragel proti oparům. Dnes už by vývoj čistě českého léku nebyl možný, protože celý proces včetně klinických zkoušek stojí stovky milionů dolarů. Holý s de Clerqem proto začali spolupracovat s americkou farmaceutickou firmou Gilead Sciences (léky Vistide, Hepsera, Viread, Truvada, Atripla).
|
Jak Holého léky fungují Molekula DNA se skládá z menších stavebních prvků, které se mezi sebou propojují jako kostičky stavebnice. Antonín Holý se zabýval úpravou těchto "kostiček" a hledáním takových modifikací, kterých si lidská buňka nevšímá, ale množící se virus je nerozezná od těch přirozených a pokusí se je zabudovat do vlastní DNA. Kopírování genů se tím buď zastaví, nebo je výsledná molekula nefunkční. Virus tak vlastně nevědomky sám sebe "vykastruje", tedy ztratí schopnost se množit. |
Holý dokázal preparáty nejen připravovat, ale také získat partnery pro jejich biologické testování a firmy pro přípravu a výrobu léků. Preparáty se tak staly základem pro moderní léčbu mnoha závažných onemocnění.
Licenční poplatky za patenty spojené s využitím molekul, které Antonín Holý syntetizoval, představují významný zdroj příjmů Ústavu organické chemie a biochemie. Jen za loňský rok ústav z licencí inkasoval téměř 1,5 miliardy korun, což představuje více než polovinu vlastních zdrojů celé Akademie věd (z licenčních poplatků, zahraničních grantů, komerčních zakázek, prodeje publikací nebo nájmů).
Úmrtím Antonína Holého výzkum antivirových léků v Ústavu organické chemie a biochemie nekončí. Vychoval řadu nástupců a v současné době se jím započaté práci věnují hned čtyři vědecké týmy.
Vyjádřit soustrast můžete také ZDE:
