Zástupce velitele Policejní mise Evropské Unie v Afghánistán (EUPOL) Jan Schürmann nevidí blízkou budoucnost afghánského práva růžově. Práce je mnoho a bude trvat ještě dlouho, než budou Afghánci sami schopni systémově fungovat bez pomoci mezinárodního společenství. "Bude to trvat celé generace, než budou schopní samostatně fungovat," řekl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Schürmann.
Jaký je váš hlavní úkol v Afghánistánu? Proč sem Evropská Unie vysílá policisty?
EUPOL zatím působí ve 14 z 34 provincií, hlavně na severu. Náš mandát stojí hlavně na dvou pilířích - reformě policie a reformě justice. Chceme se podílet na výcviku policistů a zlepšení systému práce. Také bychom rádi vybudovali systém právní pomoci obyčejným lidem, vždyť v Afghánistánu nemá 70 procent všech obviněných (v případě trestního práva) přístup k právníkům.
Policie očividně nemá moc valnou úroveň...
Ano, je potřeba je naučit všechno a začít od základu. Výcvik trvá zhruba dva měsíce. Musíme je během té doby naučit, jak se chovat v různých situacích. Jak zastavit auto, zkontrolovat podezřelé, jak se chovat při zatčení, nepokojích, nehodách, nebo i jak zasáhnout v případech domácího násilí - to vše je třeba nadrilovat. Důležité budou i blížící se volby, při nichž bude hrát místní policie významnou úlohu.
Vyskytly se případy, že vycvičení branci sbalili všechno své vybavení a přeběhli na druhou stranu. Proč nezůstávají?
Bohužel, stává se, že nám přes noc utečou policisté v plné výzbroji. Zřejmě proto, že Taliban v určitých částech země platí prostě víc. Od ministerstva v Kábulu dostávají v průměru jen 80 až 100 dolarů.
Evropská Unie tedy na platy Afgháncům vůbec nepřispívá?
Ne, my jsme dostali 64 milionů eur jen na misi EUPOL. I teď se ale poohlížíme po dárcích. Žádáme o příspěvky u Evropské komise, na ambasádách nebo u nevládních organizací.
Jsou vůbec členské země EU ochotné posílat do Afghánistánu své policisty?
Zatím se na misi EUPOL podílí 18 zemí z EU, ale také Chorvatsko, Kanada, Nový Zéland a Norsko. Naším cílem je mít zde čtyři sta důstojníků. Teď tu máme 230 lidí, ale v členských zemích existuje silná opozice proti naší afghánské misi. Ne každý policejní ředitel v té které zemi totiž s radostí vyšle na rok nějakého důstojníka do Afghánistánu. Není to totiž tak pohodlná destinace, jako třeba Kosovo.
Plánujete se podílet i na výcviku policistů při českém Provinčním rekonstrukčním týmu v Lógaru. Proč nespolupracujete přímo s krajským velitelstvím v Pole Alam?
Výhodou PRT v Lógaru je, že policejní výcvikový tábor je součástí základny. Bezpečnost je tedy zajištěna a my se můžeme věnovat cvičení. Dalším plus PRT je, že fungují na krajské úrovni. Bez nich by EUPOL těžko kontaktoval lokální velitelství. Chceme založit jakousi síť po celém Afghánistánu, abychom mohli snadno komunikovat se všemi distrikty. Proto jsme rádi, že se nám Češi nabídli.
Jak to vypadá v současné době se ženami u policie? Nechovají se k nim jejich kolegové přezíravě?
Nikdy jsem nezažil žádnou diskriminaci. Ženy u policie slouží a jsou respektovány, ale je to částečně i proto, že nad nimi cizinci drží ochrannou ruku. Policistek je bohužel málo a do pole se moc nedostanou. Téměř vždy skončí v nějaké kanceláři s papíry. Ale tak to funguje v Kábulu a Kábul není Afghánistán. Proto je jednou z našich priorit posílit roli žen u policie.
Kdy si myslíte, že budou Afghánci schopní fungovat úplně samostatně?
Bude trvat ještě hodně dlouho. Chtějí se sice zlepšovat, ale jde to velice pomalu. Nyní by se měli hlavně dostat do popředí. Zřejmě potrvá celé generace, než budou schopní spravovat svou zemi sami o sobě.
Foto: Filip Snášel
