Obyvatele afrického Gabonu obchází strach z rituálních vražd. Nevládní organizace se snaží o kulturní i právní osvětu. Vírou v démony a všemožné nadpřirozené síly je na černém kontinentě nakažený jak prostý lid, tak elita. A to je právě problém. Že jsou objednatelé okultních zločinů často v nejvyšších kruzích, velmi ztěžuje, až znemožňuje jejich objasňování.
Loni v létě zažilo Libreville, hlavní město Gabonu, zvláštní shromáždění. Metropolí pochodovalo na dvanáct tisíc lidí - v jejich čele manželka prezidenta. Neprotestovali ani proti válce, ani proti propouštění. Dav demonstroval proti rituálním vraždám.
Toto téma může vypadat excentricky, exoticky, bizarně... Pro Gabonce ale patří k běžnému životu. Sotva totiž mine den, aby se v novinách nepsalo o nějaké další znetvořené mrtvole, která se našla na nějakém opuštěném místě nebo někde na pláži.
V Evropě existuje tendence mávnout nad podobnými zprávami rukou jako nad povídačkami, fantaziemi či pověrami. Mezitím ale sílí indicie, že rituální vraždy jsou opravdu v mnoha zemích subsaharské Afriky až děsivě časté, píše švýcarský list Neue Zürcher Zeitung (NZZ).
Co je to rituální vražda? Stručně shrňme, že v tradiční africké medicíně hrají důležitou roli oběti, fetiše a amulety - takzvané gris-gris. Na své první misi v Africe, v Mali, se s nimi ostatně setkali i čeští vojáci u některých příslušníků tamní armády, které cvičili.
Používají se při tom rostlinné a zvířecí ingredience. Obecně se vychází z toho, že nabízená oběť musí být tím větší, oč významnější věc jde. Při neustupujícím nachlazení může snad stačit obětovat jménem boha nebo nějakého ducha slepici. Pokud dotyčného čeká svatba či založení firmy, musí to už být ovce anebo kravka.
Lidské orgány mocné kouzel
Pokud se někdo chce stát ministrem, určitě se v jeho okolí najdou lidé, kteří mu budou radit, aby obětoval dítě. V takovém případě se tělu odnímají orgány, o nichž platí, že mají velkou čarovnou moc. Jazyk, oči, genitálie...
V Gabonu se mluví o "piéces detachées", náhradních dílech. Hrůzné označení. Za těmito rituály stojí systém víry, který lze nalézt v mnoha tradičních společenstvech. Jde o jakousi existenciální logiku nuly. Když chce někdo moc a bohatství, musí někdo jiný moc a bohatství ztratit. Prostě, jeden musí být obětován.
Etnologové a žurnalisté dlouho považovali za choulostivé o těchto fenoménech psát. Nechtěli být obviňováni, že Afričany redukují s koloniálními a rasistickými manýry na divochy, kanibaly nebo čaroděje.
Už řadu let se ale množí zprávy o lidských obětech v Jižní Africe, Nigérii, Tanzanii nebo v Kongu-Kinshase. V Gabonu vnesla toto téma do politické agendy nevládní organizace Svaz k boji proti rituálním zločinům (ALCR; Association de lutte contre les crimes rituels). Jejím zakladatelem je Jean Elvis Ebang Ondo.
Tento třiapadesátiletý muž je školním inspektorem, jeho žena učí na univerzitě. Je tomu devět let, co zavraždili jejich synka Erica. Tehdy mu bylo dvanáct a chodil v Libreville do školy. Jednou, když mu ukradli peníze na sběrné taxi, rozhodl se s kamarádem, že půjdou domů pěšky. Nikdy nedorazili.
Příští ráno je začaly obě rodiny usilovně hledat. Ericovu mrtvolu našli na pláži u hotelu Intercontinental. Měl odřezané rty a genitálie, vyříznutý jazyk a vydloubnuté oči. V těle neměl žádnou krev. Rituálně ho podřízli.
V poledne objevili na pláži mrtvého jeho spolužáka Ibrahima, taktéž znetvořeného.
Zavraždili mu syna, založil organizaci
Obě rodiny podaly trestní oznámení na neznámé pachatele, ale ti nebyli nikdy dopadeni. Natož ti, kdo stáli v pozadí hrůzného zločinu. Odpovědný důstojník vysvětlil rodičům, že znetvoření je dílo ryb. Ebang Ondo se ženou proto založil zmíněnou organizaci ALCR, která loni uspořádala v Libreville velký protest.
Zdrcení rodiče vedou od zavraždění svého dítěte archiv, v němž dokumentují pokud možno všechny rituální zločiny v Gabonu. Jsou v něm články, fotky, filmy, policejní zprávy, soudní protokoly. Své poznatky šíří v jednom kolokviu, každoroční zprávě a shrnuli je v knize o 140 stranách s názvem Manifeste contre les crimes ritueles au Gabon, píše NZZ.
Různé televize už o tématu natočily dokumenty. Ebang Ondo vede i webové stránky ALCR, ale ty co chvíli někdo blokuje, sabotuje. Výjimkou nejsou ani výhrůžné telefonáty.
Jeho líčení a obrázky jsou téměř nesnesitelné. Jedním z mála pachatelů, který se dostal do rukou spravedlnosti, je Jacques Bitsi. Býval profesorem psychopatologie na librevillské univerzitě. Obžalovali ho z vraždy dvaadvacetileté studentky, to bylo roku 2011. Proces se konal ale až letos v červnu.
Obžalovaný tvrdil, že nebožka se stala obětí autonehody. Nedokázal ale vysvětlit, proč jí chybělo srdce. Poslali ho do vězení za vraždu na 22 let.
Asi nebyl dost vlivný. Roku 2009 bylo zavražděno dvanáctileté děvče. Chycený vrah vypověděl, že za jeho pohlavní orgány mu gabonský senátor nabídl dvacet milionů CFA franků (měna používaná hlavně v bývalých francouzských koloniích v Africe), což je v přepočtu zhruba devět set tisíc korun.
Politika v červnu 2013 zatkli a strávil devět měsíců ve vazbě. Poté ho ale pustili na svobodu a trestní řízení proti němu bylo zastaveno. Prý kvůli nedostatku důkazů.
"Nejstrašlivější je rozšířená představa, že orgány se musejí odebrat žijícímu člověku a že z nich vyráběné léky mají tím větší účinek, čím více oběť trpí," říká Ebang Ondo. To vysvětluje, proč znetvořené mrtvoly často vykazují stopy po krutém mučení, třeba po velkoplošném pálení žehličkou.
Život chudých má malou cenu
"V této zemi se lidský život banalizuje," pokračuje ve svém líčení Ebang Ondo. Reportér NZZ se ho ptá, proč jsou vlastně třeba lidské orgány. Jakou to má šílenou logiku?
Podstatná je představa o "pouvoir", tedy o síle a moci. Člověk je jako baterie, definovaný svou energií. Takový politik jí potřebuje hodně, takže si ji vezme od někoho jiného. Jazyk mu dá výmluvnost, oči jasný pohled, srdce a genitálie poskytují vitalitu. Ebang Ongo cituje jednoho pachatele, který své oběti, dříve než ji zmasakroval, řekl: "Tvůj jazyk bude mluvit někde jinde."
V Gabonu je rozšířený názor, že člověk jen díky svým přirozeným kvalitám těžko dosáhne nějakého vlivného postavení. Vždy se předpokládá, že je za tím nějaká magie. A také dotyční sami se nespoléhají jen na své profesionální kvality.
Na otázku, proč na takový "hokus pokus" věří zrovna vzdělaní lidé, Ebang Ondo odpovídá, že to vyplývá z prostředí, v němž žijí. Jako příklad dává dva africké bratry, kteří odjedou studovat do Londýna. Jeden z nich tam zůstane a podobné myšlenky rychle vypustí z hlavy.
Druhý se vrátí do své černé domoviny, a ať už si osobně myslí cokoliv, okultismus ze sebe nesetřese.
Pokud nebude hrát africkou hru, nebudou ho brát vážně. A ve své snaze po získání moci a postavení půjde doslova přes mrtvoly.
Jsou oblasti, kde se dbá na modernizaci a alespoň oficiálně se nepřijímají noví zaměstnanci, u kterých se při vstupním pohovoru zjistí, že věří na různé čáry. Ale to je mnohdy jen fasáda. V nitru člověka ještě stále vládne prales.
Válka bohatých proti chudým
Tento druh pověr je často spojován se zaostalostí, nedostatečným vzděláním a chudobou. Tím více pak mate, že je tomu spíše naopak. Jsou to vzdělaní a mocní, kteří často sahají po okultních zbraních. A oběťmi jsou ti až dole na sociálním žebříčku. Není se totiž třeba obávat, že půjdou na policii, nejednou je lze umlčet nějakými bankovkami.
"Je to válka bohatých proti chudým!" zdůrazňuje Ebang Ondo.
Jistě, hodně se toho napovídá, lidé často přehánějí, koluje spousta povídaček. Ale že rituální vraždy skutečně existují, o tom v Gabonu nepochybuje nikdo.
Josef Tonda, profesor antropologie na Univerzitě Omara Binga v Libreville, odpovídá v interview na otázku, jestli jsou v zemi mocní, kteří se k takovým věcem neuchylují.
"To je stěží představitelné," vysvětluje Tonda. "Protože i kdyby tomu sami nevěřili, věří jejich okolí. Poslanci, ministři, senátoři po těchto prostředcích sahají, buď aby získali moc, anebo aby si ji udrželi. Každý v Libreville vám to může potvrdit."
Profesor spojuje tento fenomén s rozšířeným sklonem vysvětlovat vše, co se odlišuje od normy, nadpřirozenem. V kolektivních představách o světě jsou tak moc a čarodějnictví synonymy. Tuto víru zintenzivňují zrychlené společenské změny, jež u mnoha Afričanů posilují pocit bezmoci a nepochopení. Pak je velká připravenost sahat po magických vysvětleních.
Lze ještě dodat, že rozšířená netransparentnost a zkorumpovanost politiky, nevypočítatelnost a neprůhlednost poměrů posilují u širokých vrstev obyvatelstva paranoiu a nedůvěru. Elity pak mají dojem, že se nelze spoléhat jen na píli, výkonnost a rozumovost.
Je samozřejmé, že problém rituálních vražd se neomezuje pouze na Gabon. Týká se mnoha afrických zemí, příkladů jsou tisíce, zmiňme, či spíše připomeňme, alespoň některé.
Zavražděným bělákům usekávají údy
Loni v lednu se Kamerun ocitl bez velkého přehánění v šoku poté, co byl zavražděn tucet mladých žen ve čtvrti Mimboman v metropoli Yaoundé. Až pod tlakem tisku zahájily tamní úřady řádné vyšetřování a odhalily obchod s orgány mezi Kamerunem a Gabonem. Zatčeno bylo několik osob.
Burundi a Tanzanie se dostávají opakovaně do médií kvůli honům na běláky - albíny. Jejich kostem se přisuzují magické účinky. Bylo nalezeno mnoho těl s uřezanými údy. Podle OSN je od roku 2000 úředně zaznamenáno 72 případů zavraždění albínů, ale jen v pouhých sedmi případech se věc ocitla až u soudu.
Ohroženy okultismem jsou však i další skupiny obyvatel, třeba míšenci, pygmejové, mladí v pubertě, dvojčata a jejich rodiče. Těm všem se přisuzují zvláštní síly.
Za bašty rituálních zločinů jsou považovány Jižní Afrika a Nigérie. Na jihu černého kontinentu se vraždami "muti" zabývá speciální oddělení policie. Sirotčince a dětské domovy v metropoli Lagosu jsou zvláště přísně střeženy a jejich vedení je velmi opatrné v otázce adopcí.
Z adeptů na rodičovství se totiž rychle můžou vyklubat vrazi. V minulosti se to stávalo dost často.
V letech 2011 a 2002 odhalila nigerijská policie "továrny na děti", kde ženy rodily za peníze a novorozence přenechávaly provozovatelům zařízení k dalšímu "použití". Často lze slýchat o kanibalských rituálech i skupin rebelů, například v Libérii nebo Kongu-Kinshase. Mnohdy při tom jde o to, že bojovníci se snaží pojmout do svého těla sílu nepřítele anebo se udělat nezranitelným.
Spirituální nejistota
Zvláště nebezpečnými v subsaharské Africe jsou časy kolem volebního boje. Mnoho kandidátů nemá zjevně žádné zábrany v tom, aby dosáhli postů, o které usilují. Zvláštní kapitolou jsou děti, dokonce i novorozenci, kteří jsou podezřelí z čarodějnictví.
Mnozí jsou vyhnáni z domovů, v ulicích Kinshasy jich potkáte plno, někteří se musí podrobit exorcistickým rituálům, jež nejednou připomínají mučení.
Za zlo a trest boží jsou v řadě afrických zemí považovány děti, které se narodí postižené. Jejich osudy jsou často tragické.
Do boje s okultními hrozbami se státním autoritám moc nechce - z už zmiňovaných důvodů. Existují ale ještě další. Ve většině zemí subsaharské Afriky sice zákon zakazuje čarodějnictví a hrozí za něj tvrdé tresty, až poprava (sever Nigérie), ale...
Problém totiž je, že legislativa je nedokonalá a zákonodárce přesně nestanovuje, jak se čarodějové (čarodějnice) poznají.
Soudci, kteří posuzují trestné činy zločinného okultismu, se nemůžou opřít o jasná a jednotná pravidla. Prostě neexistuje závazná démonologie.
A na obzoru není žádná politická či náboženská autorita, která by tyto nedostatky chtěla seriózně odstranit.
