Když nový čínský prezident Si Ťin-pching v březnu vyrazil na svou první zahraniční cestu, obletěl postupně Rusko, Tanzanii, Jihoafrickou republiku a Republiku Kongo. Výběr destinací nikoho příliš nepřekvapil. Šlo o potvrzení čínských snah o posílení své pozice na černém kontinentu. K tomu říše středu užívá stále více možnosti veřejné diplomacie.
Na své poslední zastávce v Brazzaville čínský prezident řekl, že "budoucnost a rozvoj Číny bude bezpříkladnou příležitostí pro Afriku a stejně tak vývoj Afriky bude totéž pro mou zemi."
Vzájemný obchod mezi Čínou a Afrikou roste v posledních letech o desítky procent ročně a Afrika se pro východoasijskou velmoc stala důležitou surovinovou základnou. Ze západu kontinentu dováží asi třetinu ropy, státy Sahelu ji zase zásobují bavlnou, atd. Západ Čínu obviňuje z neokolonialismu a lidskoprávní organizace upozorňují na podmínky, v nichž afričtí dělníci a zemědělci pracují.
Takové vnímání jejího počínání by se Číně z dlouhodobého hlediska nemuselo vyplatit. Minimálně z její rétoriky jsou proto patrné snahy prezentovat se jako tzv. soft power - tedy velmoc, která má pozitivní image a je z nějakých důvodů atraktivní pro ostatní. K tomuto přidává svou ekonomickou sílu.
Příkladem může být plán obří továrny na boty v Etiopii. Viceprezidentka společnosti Huajian Group Helen Haiová má smělé ambice. Chce, aby se z Etiopie do deseti let stalo centrum světové výroby bot, které bude zásobovat africké, evropské i americké trhy. Na rozdíl od mnoha předchozích čínských projektů by z toho navíc měli něco mít i místní.
"Nepřišli jsme sem, abychom snížili náklady o 10 nebo 20 procent. Chceme vytvořit úplně nový distribuční kanál. Chci, aby se všechno vyrábělo tady," řekla britskému deníku Guardian.
Huajian Group v současnosti provozuje u Addis Abeby továrnu s 600 zaměstnanci. Chce se podílet na stavbě nové průmyslové zóny za zhruba 40 miliard korun, kde plánuje zaměstnat až 200 tisíc lidí, kteří budou vyrábět kromě bot i kabelky a další příslušenství. Ubytování pro ně má vzniknout ve zcela novém městě.
Projekt je spolufinancován Čínsko-africkým rozvojovým fondem (CADFund), který byl spuštěn v roce 2007 a jeho cílem je povzbuzovat čínské investice v Africe. Z jeho prostředků již byla financována například elektrárna v Ghaně, přístav v Nigérii, bavlníkové farmy v Malawi nebo automobilová továrna v Jihoafrické republice.
Haiová tvrdí, že její firma nechce Etiopany zneužívat, naopak jim chce pomoci ke zvýšení životní úrovně. Tomuto tvrzení přidává na důvěryhodnosti fakt, že svým zaměstnancům z chudých venkovských oblastí v Číně firma zajistila slušný sociální servis. V budoucnu chce dokonce provoz továrny svěřit do rukou etiopských manažerů. Zatím vybrala 130 absolventů univerzit, které poslala na roční školení do Číny, a následovat mají další.
Čínská vláda musí mít z takového jednání radost. Podle Deborah Bräutigamové z Johns Hopkins University v americkém Baltimoru jsou studentské výměnné programy důležitou složkou čínské strategie.
"Je to všechno o diplomacii, o soft power, stejně jako v případě Alliance Française nebo British Council. Vždy jde o to prezentovat Čínu jako důležitého globálního hráče. Všechny velké státy to dělají," říká.
Čínská dobrota samozřejmě musí být v Africe i fyzicky vidět. Od roku 2000 podpořili Číňané 1700 projektů s cílem získat přízeň Afričanů. Stavějí školy, nemocnice, v Alžírsku dokonce operní dům.
Výzkumníci z iniciativy AidData provedli analýzu těchto projektů. Ukázalo se, že nejvíce jich bylo uskutečněno v Zimbabwe a oproti očekáváním se jen malá část z nich týkala těžebního průmyslu. Přítomnost Číny v Africe je tedy podle nich mnohem různorodější, než se myslelo.
Číňané se zároveň starají o to, aby se o nich lichotivě vyjadřovala média. V rámci oficiální čínské politiky, jejímž cílem je "podpořit vzájemné porozumění a umožnit objektivní a vyrovnané zpravodajství", čínské vydavatelské domy skupují africká média, trénují novináře a stejně jako studentům jim nabízejí stáže v domovské zemi.
Politolog Joseph Nye, který termín "soft power" vymyslel, je ale vůči čínským snahám skeptický. Asijská velmoc na nich prý nevydělá do doby, než přistoupí k reformám u sebe doma.
"Není to lehké, když je zpráva, kterou vysíláte, v rozporu s domácí realitou. V informačním věku, kdy je důvěryhodnost nejvzácnějším zdrojem, je nejlepší propagandou žádná propaganda," řekl před časem deníku Wall Street Journal.
