Půjčování knih na africký způsob. V keňské poušti působí jediná pojízdná knihovna na světě, jejíž pohyb zajišťují velbloudi. Nomádům na východě země přinášejí romány i odbornou literaturu včetně učebnic. A jsou příslibem lepší budoucnosti.
Centrálou knihovny je Garrissa u somálských hranic, kde nad neasfaltovanými komunikacemi stále víří ve vzduchu prach. U domu s knihovnou se pravidelně zastavuje pět velbloudů a čeká na nový náklad. Rozvážně žvýkají trávu, když jim Abdul a jeho kolegové nakládají na hrby bedny s nákladem knih.
Je na nich napsáno "Garrisská mobilní velbloudí knihovna". A dále: "Čtení znamená vědění".
Na svou první pouť vyrazila velbloudí bibliotéka poprvé před patnácti lety. Jejím cílem byli nomádi v okolí. Myšlenka malé karavany se čtivem vznikla vlastně z nouze, protože "kamenná" knihovna v Garrisse měla velmi málo čtenářů. Jako alternativa se nabídla myšlenka vyrazit za nimi do terénu.
Dnes se vydávají velbloudi s knihami a knihovníky na cestu pětkrát týdně. Míří do škol, kde se často hromadně předčítá, a do vesnic v širokém okolí.
Pokud někdo ze čtenářů půjčenou knihu ztratí, nemůže počítat se shovívavostí. Knihy jsou v této oblasti příliš vzácné, a tak za ztrátu pyká celá vesnice. Knihy slibují vzdělání a pomáhají ho dosáhnout.
Jednodušší by bylo převážet knihovnu na džípu, ale její šéf Rašíd Farah se rozhodl pro zvířata a stále se své myšlenky drží.
Vždyť i jeho klienti používají už od věků k přepravě nákladů velbloudy. Jsou součástí jejich života a sudokopytníci s knihami vzbuzují větší důvěru, tvrdí Farah.
Jeho optimismus je udivující. Kdo totiž na východě Keni půjčuje knihy, musí se potýkat s problémem, že kolem 80 procent jeho potenciálních čtenářů je negramotných. Jde hlavně o dospělé.
Přesto má knihovna v nabídce i věci v angličtině, nejen ve svahilštině, která je zde dorozumívací řečí venkovanů. Anglicky ale hovoří páni a dámy v kancelářích nebo nemocnicích ve velkých městech. Kdo umí anglicky, tomu se otevírají dvířka k lepší budoucnosti.
