Říká se jim krvavé nebo konfliktní diamanty. Války jimi (spolu)financované stály podle některých odhadů jen v Africe přes čtyři miliony životů. To už je víceméně historie. Výrazně tomu pomohl Kimberleyský proces; v jeho čele letos sedí Čech.
Kolik žen by se ozdobilo šperkem s diamantem, kdyby tušilo, že se kvůli němu masakrovali lidé, sekali ruce? Čerstvý snímek z dílny Hollywoodu toto dilema divákům předestírá s osvědčeným tahákem Leonardem di Capriem alias jihoafrickým žoldnéřem a pašerákem diamantů v hlavní roli.
Snímek Krvavý diamant (Blood Diamond) je až staromódním dobrodružným příběhem s dobře míněným, chvályhodným poselstvím. Ústředním dějištěm je Sierra Leone posledních let minulého století s barvitě podanými špinavostmi občanské války včetně dětských vojáků. Hlavně ale jde o drahokamy tvrdosti deset, konkrétně o jeden obří růžový.
Hodně se nyní píše o tom, že diamantový průmysl má z filmu vítr. Houfnice z Hollywoodu můžou někdy vskutku způsobit větší spoušť než skutečná děla. Je to ale i tento případ? Ne docela. Snad kdyby film vznikl před pěti, šesti lety. OSN a diamantový průmysl, dlouho obestřený fámami a tajemstvími, začal už koncem minulého desetiletí jednat.
Výsledkem byl roku 2003 formální zrod certifikačního systému pro diamanty nazvaný Kimberleyský proces. Prozření pohádkově bohatých rodin v čele s kartelem De Beers kontrolujících valnou část světového trhu surových diamantů? Vítězství humanity? Částečně snad. Současně ale i hospodářský kalkul, protože na trh se valily nelegální drahokamy a srážely ceny.
Čísla na uklidněnou
Zda diamanty pocházely z pochybných zdrojů, pomáhaly financovat války, byly spojeny s mučením, masovým vražděním, do nebe volajícím vykořisťováním, o to se kupující tradičně moc nezajímali. Situace se začala měnit až v uplynulém desetiletí s protesty různých skupin na obranu lidských práv. Začalo se mluvit o krvavých či konfliktních diamantech.
Sebeočistným procesem pod značkou Kimberley se předním obchodníkům podařilo většinou dostat mimo mušku kritiků, to ale neznamená, že film Krvavý diamant střílí do prázdna. Fiktivní jihoafrický zlodušský kartel Van der Kaap je podezřele podobný reálné společnosti De Beers, jež sama koncem osmdesátých let slušně vydělávala na utrpení v Sierra Leone. Přestože se kartel odtamtud později stáhl, o to více si tam mastili kapsy jiní Jihoafričané, Kanaďané či Ukrajinci. De Beers podporoval i Jonase Savimbiho, jednoho z vůdců v brutální angolské válce. Nebýt diamantů, netrvala by občanská válka v Angole zdaleka tak dlouho; jen protivládní UNITA získala v letech 1992 až 1998 až 3,8 miliardy dolarů kšeftováním s diamanty.
Angola, Sierra Leone, Kongo, Libérie, Pobřeží slonoviny... Výčet zemí, kde kvůli blyštivé kráse tekly řeky krve, je dlouhý. Na diamantech vydělávali warlordi, povstalci, zkorumpovaní politici. Středoafrický císař a kanibal Bokassa míval pro nejvyšší státní návštěvy svých přátel z Francie po ruce jako dárek sáček diamantů. Kdo by odolal? Dodnes se část těžby vymyká kontrole států či nadnárodních společností.
Jako uklidňující pilulky nabízí diamantový průmysl kupujícím čísla. Podíl konfliktních diamantů na celosvětovém trhu prý klesl pod 0,4 procenta. Jak ale k této sumě dospěl a jak ji lze zkontrolovat? Skupiny na obranu lidských práv ji považují za příliš nízkou (viz rozhovor s Karlem Kovandou). Skupina Global Witness informovala loni o pokusu novináře ze Sierra Leone, který se vydával za obchodníka z Konga a na newyorské 47. ulici nabízel obchodníkům s diamanty kameny za padesát tisíc dolarů - žel bez certifikátu. Devět z deseti údajně neodolalo. V největším odvětví na zpracování diamantů v Indii, kde pracuje zhruba za dva dolary denně na půl milionu brusičů a leštičů drahých kamenů, se při setkáních s novináři otevřeně hovoří o tom, že Kimberley se běžně obchází.
Po válkách přišlo vyhánění
Velké války financované diamanty mezi vládami a povstalci v Africe jsou minulostí. Násilí ale pokračuje, nejednou pod kimberleyskou zástěrkou. Stává se, že regulérní jednotky či policie napadají ve jménu legalizace byznysu drobné hledače diamantů, dochází ke střetům mezi nuznými prospektory a soukromými armádami těžařských koncernů. Cílem je dostat veškerá diamantová naleziště pod kontrolu států a kartelů. Smutnou proslulost získala hlavně Angola v čele s tamní tajnou službou a obávanou brigádou na ochranu diamantů. Faktem je, prostí Afričané mají dnes z diamantového bohatství svých zemí často stejně mizivý užitek jako v časech občanských válek.
Foto: Profimedia