Vypadá to jako fata morgána, ale meruňkové háje, zelená květáková pole a melounů mezi pásy písku severně od pyramid v Gize jsou opravdové. Egypt totiž chce zahnat poušť a udělat z ní zelenou zemi.
Zatímco na různých místech světa se poušť ujímá vlády kvůli přílišnému využívání země, v Egyptě se chystají z písečných plání udělat sady. Většinu země faraonů pokrývá písek a ani úrodný pás okolo Nilu, který živil lidi po tisíciletí, už rostoucí populaci nasytit nestačí.
Pětačtyřicetiletý vědec Tárík el-Kovmej hrdě ukazuje na banánovníky, které pěstuje na místě, kde dřív byla jen Sahara. Sad je hned u Centra pro rozvoj pouště (Desert Development Center) severně od Káhiry. Zdejší vědci experimentují s nejlepší technikou, aby dokázali, že i poušť může rozkvést.
Jen pět procent Egypta je obyvatelných a většina ze 74 milionů lidí žije podél životadárného Nilu a pobřeží Středozemního moře.
Káhira je nejhustěji zalidněné město na světě. Pokud se prognózy vyplní a do roku 2050 se počet obyvatel Egypta zdvojnásobí, situace se stane neúnosnou. Vláda se rozhodla nebezpečné situaci předejít a v příštích deseti letech investuje do obdělání 3,4 milionu akrů pouště 70 miliard dolarů (1,4 bilionu korun).
Ale aby se tento smělý plán mohl uskutečnit, bude muset vláda sáhnout do rezerv Nilu a využít deště, který je však velice vzácný. Plán vzbudil nelibost některých konzervativců, kteří prohlašují, že zavodňování pouště je nepraktické, neudržitelné a rozhodně si to vybere nějakou daň.
Anders Jagerskog, ředitel Stockholmského mezinárodního institutu pro vodu (Stockholm International Water Institute), pochybuje, zdali je moudré využívat drahocenné zdroje vody k hospodaření v poušti, kde se voda pod žhavým sluncem rychle vypaří.
„Poušť není nejlepší místo pro pěstování potravin. Politicky je to dobrý tah, protože dá lidem práci. Z hlediska vodních zdrojů to však není příliš rozumné," řekl podle agentury Reuters Jagerskog.
Egyptský projekt zvaný „Toška" by měl podle Reuters do roku 2017 rozšířit zemědělské plochy Egypta o 40 procent. Plán však může narazit i na mezinárodní odpor, protože Egypťané by mohli začít odčerpávat z Nilu víc vody, než jim podle dohod náleží.
Súdán ležící proti proudu Nilu je již nyní nespokojen s odčerpáváním vody Egyptem. Podle dohody z roku 1959 má Egypt právo z Nilu odčerpat 55,5 miliardy metrů krychlových ročně, což je více než polovina celkového objemu vody, která řekou teče. „Toška" by odčerpal dalších pět milionů metrů krychlových.
Etiopie, kde pramení Modrý Nil, sice žádný objem vody formálně nedostává, ale její zemědělství je na řece zcela závislé.
Další kritici plánu hovoří o ničení míst výskytu jedinečných živočichů, kteří nutně vyhynou. Také pouštní turismus je podle nich v ohrožení. Pobyt v pouštní oáze, kde stojí lůžko 400 dolarů (8 000 Kč) za noc, by se mohl stát minulostí.
Na fotografii: Sázení pomerančovníků u Centra pro rozvoj pouště, 20. září 2007
FOTO: Reuters
