Zem je stále nasycena krví. V čase druhého výročí existence Jižního Súdánu (9. června 2011) není moc důvodů k oslavám. Mezi Republikou Jižní Súdán (RoSS), jak zní její oficiální název, a jejím severním sousedem Súdánskou republikou (zkráceně Súdán), od které se odtrhla, se opět vyostřily vztahy. Jih navíc stále sužují etnické konflikty a řádí tam několik skupin rebelů.
Murleové a Nuerové si vzájemně vraždí ženy a děti.
Dva roky po secesi si vlády v Chartúmu a Džubě (Juba) ve sporech o nerostné zdroje a hranice opět vjely tvrdě do vlasů.
Omar Bašír, prezident (severního) Súdánu, minulý týden přikázal zavřít ropovod, kterým se přepravuje ropa z jihu do přístavu Port Sudan u Rudého moře.
Při rozdělení země roku 2011 připadly jižanům k nelibosti seveřanů zhruba dvě třetiny ropného bohatství Súdánu. Prodej této suroviny je pro ně hlavním, téměř jediným zdrojem příjmů.
Jih je ale v obchodování s ropou odkázán na sever, který disponuje transportní a zpracovatelskou infrastrukturou. Ropa putuje z vrtů na jihu do Port Sudanu zhruba 45 dnů. Delší uzavření ropovodu dlouhého půldruhého tisíce kilometrů, míněny jsou asi čtyři měsíce a více, může přivodit Jižnímu Súdánu hospodářský kolaps.
Jih navíc opakovaně obviňuje sever, že během přepravy k Rudému moři mu ropu krade.
Uzavření ropovodu nepřišlo nečekaně. Bašír jím jihu hrozil několik měsíců. Důvod? Jihosúdánská vláda v čele s prezidentem Salvo Kiirem prý nadále vyzbrojuje rebely v Súdánu.
Chartúm s nimi bojuje v oblastech Dárfúru, Jižního Kordofánu a Modrého Nilu.
Chartúm rovněž vypověděl devět z deseti smluv o hospodářské spolupráci a bezpečnosti, které s Džubou podepsal loni v září.
Jih naopak obviňuje severního souseda, že na jeho území setrvale operují súdánské armádní jednotky a že vláda v Chartúmu vyzbrojuje povstalce ve státě Džonglei (Jonglei). To je největší region Jižního Súdánu.
Konfliktů, které jím zmítají, je celá řada. V RoSS je aktivních několik rebelských skupin. Hlavně v příhraniční oblasti s Ugandou a Etiopií operují převážně ekonomicky motivovaní warlordi. Zbraní z předchozích tří desítek let válek mají dost. Situaci novému státu dále komplikují rozepře s okolními zeměmi.
V některých oblastech Jižního Súdánu dochází mezi jednotlivými vesnicemi či jejich skupinami opakovaně k bojům o pastviny. Západní média o nich obvykle hovoří jako o kmenových či etnických konfliktech, avšak nebývá to vždy přesné označení.
Zavádějící bývají například informace o bývalém studentovi teologie a samozvaném generálovi jménem David Yau Yau. Jeho milice SSDA (South Sudan Democratic Army) čítá kolem tří tisíc mužů, kteří terorizují civilisty, anebo bojují s regulérní armádou či s jinými povstaleckými skupinami.
Loni v prosinci kdosi sestřelil ruský vrtulník ve službách modrých přileb, v troskách stroje typu Mi-8 zahynuli čtyři Rusové.
Velení mise UNMISS (United Nations Mission in the Republic of South Sudan) uvedlo, že helikoptéru zničila armáda Jižního Súdánu. Ta z toho naopak obviňuje Yau Yaua.
Letos v dubnu jeho ozbrojenci zřejmě napadli konvoj UNMISS, přičemž zabili pět modrých přileb z Indie a sedm humanitárních pracovníků.
Nedávno bojovníci SSDA vyzbrojení kalašnikovi, granáty, oštěpy a mačetami pobili přes sto lidí, kteří doprovázeli stádo dobytka. Většina mrtvých byly ženy a děti. Vraždit ženy a děti nepřátel není u etnika Muerlů, jehož příslušníkem je Yau Yau, nic neobvyklého.
Konkurenční nárůdek Nuerů činí totéž Muerlům.
Nuerové a většinoví Dinkové, kteří s Muerly často bojují, jsou někdy popisování jako ušlechtilí válečníci čelící násilnickým vyvrhelům - Muerlům. Je to ale složitější.
Byť z jihu, Muerlové před rozpadem Súdánu sympatizovali se severem, s muslimským režimem v Chartúmu. Ten je i vyzbrojoval a zčásti zřejmě stále vyzbrojuje.
Po vzniku Jižního Súdánu se začaly objevovat výzvy k vyhubení (genocidě) zrádných Muerlů. Ti se museli opakovaně bránit útokům vedeným z různých stran.
SSDA loni v létě vyzvala k boji proti ústřední vládě v Džubě. Yau Yau její představitele označuje za zloděje a mafiány.
Yau Yauovi jednotky, tvořené většinou mladými muži, dobyly čerstvě strategickou Bomu. Toto město v Džonglej má také velkou symbolickou hodnotu.
Během desítky let trvající války mezi severem a jihem to bylo první město, které jihosúdánští povstalci vyrvali roku 1985 z rukou súdánské armády.
A bránili ho až do roku 2005.
