Sympaťák v uniformě kapitána letectva. Bylo mu sedmadvacet a podepisoval se jako "bratr vůdce revoluce". Král Idrís, odporný exponent britského imperialismu a jeho touhy po ropě, byl zrovna v Turecku v lázních. Domů ho Muammar Kaddáfí v čele mladých důstojníků před 42 roky už nepustil.
Usměvavý švihák byl fandou Gamála Abdan Násira, který vyhnal z Egypta svého krále už dávno předtím a se Západem se také rozešel. Panarabský islámský socialismus, vláda lidu, konec bratříčkování s imperialisty a jejich sionistickými spojenci, to byl motor libyjské revoluce.
Když roku 1970 Násir zemřel, dělal si Kaddáfí narozený v berberském beduínském stanu kdesi u Sirtu v Tripolitánii nárok na vůdcovství arabského světa. Pro mocné v Egyptě, Sýrii nebo Iráku byl ale člověk odkudsi z libyjského pobřeží, třebaže s rukou na ropných kohoutcích, pan Nýmand.
Když nebyl roku 1973 pozván do války s Izraelci, Kaddáfího nadšení pro Egypt skončilo. Kaddáfí, tehdy již plukovník, uzrál do jiné revoluce. Ve své Zelené knize kázal definitivní pravdy o přímé vládě lidu ("parlamenty jsou špatné řešení demokracie") a národním socialismu ("konečné řešení leží v odstranění mzdového systému...").
Roku 1977 vyhlásil džamáhíríji, všelidovou vládu, kde konečné slovo má on a jeho armáda. V sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhal všem pokrokovým, to jest antiimperialistickým silám ve světě. Financoval a vyzbrojoval pučisty v Africe (Burkina Faso, Niger, Čad, Benin), měl prsty na antilské Grenadě, mezi muslimskými vzbouřenci na jižních Filipínách i Kanaky na Nové Kaledonii.
Podporoval revoluční teroristy v Německu, Irskou republikánskou armádu a pochopitelně palestinské Araby. Jeho agenti páchali bombové útoky na civilní cíle v Británii, Berlíně a na americká a francouzská dopravní letadla (Lockerbie).
Byla to doba, kdy byl objímán soudruhy v Sovětském svazu a jeho satelitních režimech. Západ s Kaddáfím už dávno nemluvil a v odvetu za pumový útok na diskotéku v Berlíně roku 1986 dal prezident Ronald Reagan letecky vybombardovat vládní budovy v Tripolisu.
Kaddáfí byl tehdy zralý na "zmizení v propadlišti dějin". Na chvíli měl ještě ochránce. Ještě tu byl onen pokrokový svět, kterým právě otřásala Gorbačovova glasnosť a perestrojka. Zoufalý pokus bolševiků zachránit dílo Lenina, Stalina a Brežněva přivedl jejich říši do hrobu.
Svět socialismu se podílel na mohutných kaddáfíovských stavbách. Podniky z komunistického Československa pracovaly na ocelárnách v Misurátě a na zavodňovacím kanálu od pobřeží do vyprahlého vnitrozemí. Husákovský režim cvičil v Košicích vojenské piloty a posílal do severní Afriky auta, stavební stroje a školitele. Hodně Čechů a Slováků si tehdy postavilo domečky za peníze vydělané u s. Kaddáfího.
Gustáv Husák ověsil diktátora při návštěvě Prahy roku 1978 Řádem bílého lva, ale když se Československo rozpadlo, zjistili účetní ministerstva financí, že za plukovníkem zbyl dluh 165 milionů dolarů, dnes asi tři miliardy korun plus úroky.
Rusové, kteří mezitím získali v Libyi nové zakázky, Libyjcům roku 2008 podobně vysoké dluhy odpustili. Západ mezitím také Kaddáfímu odpustil a plukovník tak mohl udělat další svůj kotrmelec. Ještě před americkým 11. zářím 2001 začal vyjednávat s Brity a Italy o možnostech obnovení hospodářských vztahů výměnou za slib, že zastaví svůj jaderný výzkum.
Po 11. září totéž nabídl Američanům a přidal k tomu seznam muslimských radikálů zapojených do kajdistické sítě. Nastaly závody o projevy vzájemné náklonnosti. Před pěti roky byly proti jeho zemi zrušeny mezinárodní sankce. Kaddáfí se pro svou novou roli oděl do uniforem důstojnických postav z operetek a jeho stan byl v Evropě sledovanou kuriozitou.
Do Itálie, kdysi koloniální vládkyně nad Libyí, zajel v posledním desetiletí čtyřikrát a se Silviem Berlusconim si padli do oka. Italský magnát pochytil od beduínského synka zvyky jako bunga-bunga a chová se k němu velmi ohleduplně. V pondělí na dotaz, zda s Kaddáfím v poslední době mluvil, odpověděl, že je jeho situací znepokojen a že „ho nechce rušit".
Z Libye pochází osmina italské spotřeby zemního plynu a státní firmy Kaddáfího říše jsou v Itálii významnými investory. Berlusconi se Libyjcům před třemi roky omluvil za příkoří spáchaná v koloniální éře a k tomu přidal stavební projekty za mnoho miliard eur. Kaddáfí mu naopak slíbil, že přes své území nebude do Itálie pouštět běžence z Afriky.
Což se stalo. Zmizí-li Kaddáfí z Libye a vezme na sebe také roli běžence, jsou brány do Evropy opět dokořán.
