Kdo <span>chce válku</span>, má ji mít! Volby ve Rwandě

Zahraničí
9. 8. 2010 07:15
Příznivci prezidenta Paula Kagameho.
Příznivci prezidenta Paula Kagameho.

Ve východafrické Rwandě, kde při genocidě roku 1994 zahynulo téměř milion lidí, se dnes konají prezidentské volby. Země není zdaleka tak stabilní, jak se při pohledu zvnějšku může nezasvěceným zdát. Naznačily to i týdny a měsíce předcházející hlasování.

Tvrdé tóny zazněly i v závěrečné fázi volební kampaně, ale ne mezi kandidáty na úřad hlavy státu, ale z úst prezidenta na adresu bývalého šéfa rwandské tajné policie Patricka Karegeyu.

Prezidenta Paula Kagameho rozhořčilo interview, které jeho bývalý spolubojovník poskytl ugandskému týdeníku Observer. Exšéf tajné služby, který dnes žije v jihoafrickém exilu, nazval Kagameho "diktátorem" a vyzval k válce proti němu.

"Kdo chce válku, má ji mít a bude toho litovat!" volal na jednom ze svých posledních předvolebních shromážděních Kagame, který stojí jak v čele státu, tak vládnoucí Rwandské vlastenecké fronty (RPF).

"Bojovali jsme za osvobození Rwandy, abychom Rwanďany spasili od diktatury a aby si mohli užívat mír. Ale to nevidíme. Diktátor nemůže odstoupit, musí být svržen," řekl Karegeuya v rozhovoru s Observerem

Památník genocidy v kostele nedaleko hlavního města Kigali.Jen Rwanďané můžou nyní povstat a bojovat za svou svobodu, dodal Karegeuya. Kagame podle něj ztroskotá. "Věřím, že to bude velmi brzy. Nikdo nepřijde, aby Rwanďany zachránil od Kagameho diktatury. A není čas na to, aby lidí skládali ruce do klína."

Mluvčí rwandské armády Jill Rutaremara na to reagoval slovy: "Karegeyovo otevřené vyzývání k válce je zločinným výrokem, který nelze brát na lehkou váhu." Stejně jako bývalý vrchní velitel rwandské armády Kayumba Nyawasa, který rovněž uprchl do Jihoafrické republiky, je Karegeuya podle mluvčího zločincem, který zvolil cestu násilí.

Už měsíce obviňuje vláda v Kigali uprchlé generály, že spolu s disidenty a hutskými milicemi (mají na svědomí genocidu z roku 1994), které mají základny v sousedním Kongu, uskutečňují v Rwandě teroristickou kampaň. Úřady jim kladou za vinu i sérii neobjasněných granátových útoků, které usmrtily několik lidí.

Rwandu drží pohromadě a v míru tvrdost

Opozice a ochránci lidských práv zase obviňují rwandskou vládu, že má na svědomí řadu vražd svých kritiků doma i v zahraničí.  Dále pak Kagameho obviňují, že před volbami zastrašuje novináře. V dubnu například rwandské úřady pozastavily vydávání dvou listů kritických vůči vládě, což mezinárodní organizace zabývající se svobodou tisku označily za pokus o cenzuru.

Kagame na navštěvě u britské panovnice.Vláda svůj tvrdý postup zdůvodnila údajným popíráním genocidy a vyvoláváním etnické zášti - mezi většinovými Hutuy a menšinovými Tutsii. Právě Tutisové byli hlavními oběťmi masového vraždění.

Hutuská armáda, hutuské milice Interhamwe i obyčejní občané, Hutuové, tehdy roku 1994 během pouhých tří měsíců bestiálně zmasakrovali už zmíněných nejméně 800 tisíc (možná až milion) Tutsiů a umírněných Hutuů.

Nyní vládnoucí Tutsiové (15 procent obyvatel) a většinoví Hutuové (84 procent obyvatel) tvoří hlavní skupiny obyvatel Rwandy. Ve Rwandě je teď zapovězeno rozlišovat mezi Tutsii a Hutuy, všichni jsou oficiálně Rwanďané, ale každý dobře ví, kdo je kdo. Napětí mezi oběma skupinami trvá. Spory jsou rovněž mezi domácími a exilovými Tutsii.

I proto svět přimhuřuje oči nad autokratickou vládou Kagameho. Je zárukou stability. Jako Tutsi však ve společnosti patří k výrazné menšině.

Ráj humanitářů. Rwandští vesničané čekají na lékařskou prohlídku.Prezident africké Rwandy chce ze své domoviny udělat vzorový stát. Sny o budopucnosti Paula Kagameho mají souhrnný název Vize 2020.

Z traumatizované společnosti, která nemá téměř žádné přírodní bohatství (až na trochu mědi, zemního plynu a několik tuctů goril), téměř žádný průmysl, skoro žádné strojové vybavení, jejíž zemědělství sotva uživí rychle rostoucí populaci, se má stát během jedné generace moderní prosperující stát, Dubaj či Singapur východní Afriky, její elektronické nervové centrum.

Asketa Kagame je oblíbencem západních vlád

Zdá se, že svět Kagamemu a jeho snu věří. Úvěry ze Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu se jen hrnou, stejně tak finanční dary z mnoha zemí (zčásti jde o odčinění špatného svědomí za přístup v době genocidy), byznysmeni a investoři si v metropoli Kigali podávají kliku a libují si, jakého se jim dostává přijetí a podmínek.

Africký zázrak. Téměř každý má ve Rwandě zdravotní pojištění.Kigali se z velké ospalé vesnice stává pulzující metropolí, jež nemilosrdně vyplivuje (vystěhovává) ty, kteří nestačí novému tempu.

Rwanda se stala i oblíbencem humanitářů, kteří cítí, že pomáhat zde má smysl. Příklad: 85 procent Rwanďanů má zdravotní pojištění, což je na Afriku unikum. Stojí jen půldruhého eura ročně, přesto si těchto v přepočtu asi 40 korun ti nejchudší nemohou dovolit zaplatit.

Za Kagameho úzkou tváří se zlatavými obroučkami brýlí se prý skrývá neúplatný vůdce, který tvrdě dře, asketa, jenž nepije alkohol a dokázal pochodovat čtyři dny buší bez jediné kapky vody.

Svou zemi obrací naruby a snaží se ji řídit efektivně jako podnik.

 Rwanda a genocida

      Hutuové a Tutsiové: Dříve označení etnika, oficiálně spíše pojmenování sociální kategorie (Tutsiové OE chovatelé dobytka, Hutuové OE rolníci). Tutsiové byli dlouho politicky mocnější. Roku 1959 se hutuští revolucionáři chopili moci a vyhnali mnoho Tutsiů ze země. Rwanda se stala nezávislou.

      Genocida: Roku 1990 zahájila exilová tutsijská gerila RPF (Rwandská vlastenecká fronta) ozbrojený boj. V mírové smlouvě jí vláda v Kigali slíbila podíl na moci. Hutuská armáda, jež to odmítala, se 7. dubna 1994 chopila moci a zahájila v zemi plánované vyvražďování všech Tutsiů. Trvalo zhruba tři měsíce a zahynulo nejméně 800 tisíc lidí, než zemi dobyla RPF a chopila se moci. RPF vládne ve Rwandě dodnes.

Hutuové, pachatelé genocidy, prchají roku 1994 před pomstou do Konga 

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ