Belgičtí profíci je učí boji zblízka, další Evropané jim radí při budování jednotek, Brusel, Světová banka a jiní je dotují miliony a miliony dolarů a eur. Přesto vojáci Demokratické republiky Kongo zatím zůstávají málo spolehlivým a spíše nevyzpytatelným houfcem ozbrojenců, před jehož násilnostmi se civilisté třesou. Nyní utrpěli na východě země těžkou porážku.
Kongo zažívá krizi. Opět. Porážka vládních jednotek FARDC při střetu s tutsijskými povstalci generála Laurenta Nkundy (CNDP) ve východní provincii Severní Kiwu je katastrofální i ostudná. Armáda je rozprášena a její příslušníci houfně dezertují.
FARDC ztratil v půli tohoto týdne všechna postavení, jež dobyl od zahájení ofenzivy proti povstalcům letos v srpnu. Začátkem prosince začali vládní vojáci v podstatě bez odporu pronikat do bašt rebelů v pohoří Masisi a dlouhé dny a noci ostřelovali jejich domnělé pozice.
Tutsijským rebelům stačil k vítězství a vyhnání vetřelců jen krátký protiútok. Příslušníci armády začali utíkat v panice poté, co vystříleli veškerou těžkou munici. Do všech světových stran se rozprchly tři kompletní brigády.
Část vojáků přeplula na člunech přes jezero Kiwu do sousední provincie Jižní Kiwu, jiní odhodili uniformy a potulují se v civilu ulicemi města Goma, další zmizeli do pralesa. Generální štáb je vyzývá, aby se odebraly na určená shromaždiště.
Protože do neúspěšné ofenzivy proti Nkundovcům vrhla armáda téměř všechny své příslušníky, lze konstatovat, že se nyní nachází ve stavu rozkladu. Povstalci z CNDP se rozmístili u strategického města Sake zhruba třicet kilometrů východně od Gomy.
Mezi rebely a Gomou stojí v těchto chvílích jen modré přilby z mise MONUC a hrstka příslušníků regulérní konžské armády u jednoho silničního zátarasu. Velení MONUC, jehož jednotky tvoří v místě hlavně Bangladéšané, Pákistánci a Maročané, už oznámilo odhodlání bránit Gomu i silou.
Warlordi budovatelé demokracie
Vládní debakl na východě Konga může mít dalekosáhlé důsledky. Špičky armády jsou rozhádané ohledně možných zrádců; několik jejích generálů působilo v konžské válce v letech 1998 až 2003 v řadách stejného povstaleckého uskupení jako Gabriel Nkunda.
Patřil k nim i typický kariérní produkt národního smíření generál Gabriel Amisi, fakticky válečný zločinec, jenž měl při nynějších operacích armády ve východním Kongu vrchní velení. Amisiho povolali do hlavního města Kinshasy - prý v želízkách. Kdyby se do podezření ze zrady dostalo více východokonžských důstojníků, mohlo by to nově formované konžské národní armádě zlomit vaz, konkrétně rozpad FARDC do uskupení z časů občanské války. To by mohlo být osudové pro stále křehkou jednotu země.
Zahraniční diplomaté v Kinshase varují, že konžský prezident Joseph Kabila se stále více spoléhá na silová řešení problémů, a to i politických. Tato strategie je ale kvůli nedostatečným vojenským kapacitám odsouzena už předem k neúspěchu. Ukazuje svaly, které nemá.
Kabila, při loňských prezidentských volbách favorit Bruselu, je stále častěji kritizován za autoritářství. Až několikrát týdně informují konžští ochránci lidských práv ze skupiny Žurnalisté v nebezpečí o zatýkání nebo šikanování kritických novinářů.
EU platí, vlastní armáda vraždí
Po podepsání příměří roku 2003 se krůček po krůčku začala realizovat idea vytvoření konžské národní armády (FARDC). Měly do ní být začleněny části demobilizovaných milic (asi 300 tisíc mužů), jež do té doby ovládaly různé části Konga. Oproti plánům se ale celá věc ukázala velmi složitou. Původně měla mít armáda k červnu 2005 (plánovaný, ale odsunutý termín voleb) k dispozici 32 brigád se stovkou tisíc mužů. Skutečnost? Sotva čtyři brigády. O výzbroji či disciplíně raději ani nemluvě.
První finance na demobilizaci a integraci milic měly přijít ze Světové banky, následovali další donátoři. Ve velení nově budované armády se jako první (oficiálně) objevili francouzští vojenští poradci. Brusel k tomuto účelu ustavil misi EUSEC RDC. Poměrně aktivní, vedle výcviku i ve vyzbrojováni Konžanů, jsou Belgičané.
Loňské parlamentní a prezidentské volby v Kongu, první demokratické po šestačtyřiceti letech, financovala EU částkou 400 milionů eur, tedy zhruba jedenácti miliardami korun.
Budování FARDC ale stále notně pokulhává za někdejšími záměry. OSN registruje dlouhou řadu případů, 
kdy rekruti nově se rodící armády zabíjejí, svévolně popravují, rabují, vypalují, znásilňují... Paradoxně je tak FARDC obyvateli na mnoha místech Konga považována za větší hrozbu než lokální bojůvky. Někteří Západem vycvičení a vyzbrojení rebelové-vojáci dezertovali a vrátili se k původnímu miličnímu řemeslu.
Rwandský David a konžský Goliáš?
Armáda by přitom měla hasit nemálo požárů. Za neustálým neklidem na východě Konga jsou četné a spletité konflikty zájmů, které v regionu mají i sousední Rwanda a Uganda. Výhled na trvalejší mír v těžko přístupných oblastech není růžový.
V Severním Kiwu proti sobě stojí tři ozbrojené síly. Vládní vojska FARDC, rebelové vedení tutsijským generálem Laurentem Nkundou (CNDP) a hutské milice (FDRL). Jádro Hutuů z FDRL tvoří hrdlořezové, kteří sem přišli, respektive uprchli ze sousední Rwandy roku 1994. Jsou hlavními viníky tehdejší genocidy, při které bylo zmasakrováno až milion lidí, převážně rwandských Tutsiů.
Generál Nkunda, který tento týden na hlavu porazil vládní vojsko, velí povstaleckým jednotkám tvořeným téměř výlučně konžskými etnickými Tutsii zvanými Banyamulenge. Tito tradičně pastevci se cítí dlouhodobě utiskování a znevýhodňování jak usedle žijícími etniky, zemědělci na východě Konga, tak ústřední vládou v Kinshase. Nkundu podporují soukmenovci ze sousední Rwandy.
Bezzubá a zdiskreditovaná OSN - nejen v Kongu
Role modrých přileb v Kongu, jejichž velení v současné krizi na východě Konga oznámilo připravenost bránit Gomu silou, je sporná. V oblasti Severního a Jižního Kiwu a Ituri se až příliš často stávají bezmocnými statisty, kteří nejsou schopni zabránit ani krutostem páchaným všemi stranami konfliktu na civilním obyvatelstvu, ani jeho vyhánění.
MONUC, jenž je se svými sedmnácti tisíci příslušníky v Kongu největší a nejdražší misí modrých přileb na světě, má na kontě dlouhou řadu skandálů (sexuální zneužívání žen a dětí, prodej zbraní, pašování drahých kovů, útoky na civilisty...).
Foto: archiv
