Před týdnem egyptská policie odvezla a brutálně zbila jejího německého kamaráda, ona sama z obav o vlastní bezpečí přespávala diplomatické půdě. Dnes, jen pár hodin po rezignaci prezidenta Mubaraka, říká: "Je to jedna velká oslava a je těžké cítit se mezi lidmi jinak než bezpečně."
Pětadvacetiletá pražská studentka mezinárodních vztahů Klára (příjmení si z bezpečnostních důvodů nepřeje zveřejnit) přijela před čtyřmi měsíci do Egypta studovat arabštinu. Tehdy nemohla tušit, že se stane svědkem bouřlivých demonstrací proti vládnoucímu režimu, které skončí odchodem egyptského prezidenta.
"Vládne tu nadšení, ulice jsou plné lidí. Mladí Egypťané diskutují o tom, jak se zapojit do demokratizačního protestu, uklízí se po včerejších oslavách. Nikdo tu neztrácí čas," popisuje aktuální situaci na káhirském náměstí Tahrír (Osvobození), dějišti protivládních demonstrací i nynějších oslav.
Jaká je teď situace v Káhiře?
Každý má v ruce pytel na odpadky nebo koště, uklízí se po včerejších oslavách. Na zem se teď přes celé náměstí maluje nápis, který v arabštině znamená "svoboda". Lidé se drží za ruce, jsou tady všichni, mladí, staří, rodiny s dětmi. Všichni jsou nadšeni, každý má na hlavě pásku s vlajkou Egypta, někteří mávají transparenty s nápisem "Včera jsme protestovali, dnes budujeme nový Egypt". Je to úžasná atmosféra.
Je na náměstí, v epicentru dění, přítomna policie či armáda?
Vojáci nejsou vidět, ale u vchodu na náměstí jsou checkpointy (kontrolní stanoviště - pozn. red.), kontrolují se tašky a průkazy totožnosti, aby se zabránilo incidentům.
Cítíte se v Káhiře bezpečně?
Teď tady ano. Určitě. Je pravda, že my cizinci jsme teď poslední dva týdny žili v napětí, protože příznivci Mubaraka v televizi říkali, že se vzbouřenci snaží svrhnout režim a zničit Egypt. Ale už včera jsme vyšli do ulic, a když vidíte tu solidaritu kolem, cítíte se bezpečně. Lidé na ulici nám říkají "děkujeme, děkujeme".
Myslíte tedy, že jsou protesty u konce, lidé dostali, co chtěli?
Jsme podezřívaví, jak se to tu bude dál vyvíjet. Spousta lidí ještě není spokojených. Těžko říct, uvidíme. Teď je to ale jedna velká oslava. Na mostě směrem na náměstí stojí dvě sochy lvů, jsou to symboly Egypta, a lidé je teď čistí a leští. Vládne tu entuziasmus, naděje. Lidé říkají, že se konečně mohou svobodně nadechnout, vidí to jako šanci na lepší budoucnost pro své děti.
Co jste dělali včera, když Mubarak oznámil rezignaci své vlády?
Nejdříve jsme to sledovali v televizi a potom jsme hned vyrazili do ulic. Byly ohňostroje, střílelo se do vzduchu. I naši egyptští kamarádi, kteří se demonstrací neúčastnili, protože si prezidentovu rezignaci nepřáli, plakali štěstím. Všichni včetně rodin s malými dětmi slavili do hluboké noci.
Cítila jste se během demonstrací ohrožena?
Ano. Z bezpečnostních důvodů jsme teď strávili týden na české ambasádě. Bydlím kousek od náměstí a před týdnem začala být nálada vůči cizincům celkem nepříjemná. Teď přemýšlíme o tom, že bychom se přestěhovali zase zpátky. Nejdříve ale chceme zjistit, jaká je atmosféra. Ve čtvrti, kde bydlíme, totiž dělali nám cizincům velké problémy. Policisté chodili, prohledávali byty, koukali do počítačů, prostě paranoia.
I vy máte nějaký nepříjemný zážitek s egyptskou policií?
Já osobně naštěstí ne, ale mého německého kamaráda policie minulý týden brutálně zbila. Šel po mostě na náměstí, přijeli policisté, narvali ho do mikrobusu a odvezli na stanici, kde ho brutálně zmlátili. Několik lidí před jeho zraky postřelili.
