Očima Petra Podaného
Liška pouště. Kaddáfí přechytračuje západní politiky
10.03.2011 16:21 Glosa
Nejsou tomu ani tři týdny, co se všelijací psychologové, psychiatři i politici předháněli v médiích rozebíráním nejtajnějších zákoutí duše libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Ponecháme-li stranou jejich odborné diagnózy, plukovník je podle nich - lidově řečeno - magor, kašpar, který ztratil pojem o realitě.
Od trochu zmateného Kaddáfího vystoupení v centru Tripolisu s deštníkem a v ušance (22. února 2011) neproteklo libyjskými ropovody zase tak moc nafty - a už nazrál čas konstatovat, že citovaná hodnocení mohla být přece jen trochu příkrá a unáhlená. Alespoň měřeno podle toho, jak se chová plukovníkova vládnoucí klika.
Zatímco západní politici, kteří si ještě nedávno třásli s Kaddáfím srdečně rukou, uzavírali s ním lukrativní obchody a štědře sponzorovali jeho opatření na zadržování nelegálních černých imigrantů mířících do vysněné Evropy, působí zmateně, nerozhodně, pokrytecky či aktivisticky, dosavadní Kaddáfího postup vzbuzuje dojem logičnosti a vypočítatelnosti. Ba jisté umírněnosti.
Jak jinak totiž nazvat skutečnost, že plukovník dosud využívá jen velmi omezeně a zdrženlivě kapacity svého vojenského letectva, které tvoří elitu a páteř jeho ozbrojených sil? Že začal bombardovat některá ropná zařízení, je pochopitelné a experti to předpokládali. Základním záměrem je odříznout ozbrojené odpůrce jak od ropy a plynu, tak od příjmů za jejich prodej. Tak by postupoval kdejaký rozumný vojenský stratég. Nadto za občanské války, tedy pokud tak lze nynější ozbrojený konflikt v Libyi nazvat.
Plukovníkovi piloti nebombardují nesmyslně či z touhy po odvetě civilisty na osvobozeném východě země, avšak míří na strategické cíle. Cílené masakry civilistů ze vzduchu? Zdá se, že Kaddáfí si dává velký pozor, aby ho svět z něčeho podobného neobvinil.
Podobně se chovají pozemní jednotky. Kaddáfího klika se snaží dostat pod úplnou kontrolu širší oblast kolem Tripolisu a strategicky důležitá města na západě země. Logický postup.
Kaddáfí slíbil, že umožní OSN prozkoumat humanitární situaci v zemi. Současně rozjíždí diplomatickou ofenzivu - vysílá své zvláštní emisary do arabských zemí i Evropské unie. Snaží se, aby v centrále OSN na East River v New Yorku zase působili jeho lidé, když ho ti dosavadní zradili. Podnikal by takové promyšlené kroky diktátor v posledním tažení, psychicky chorý člověk, jenž ztratil pojem o realitě?
Kaddáfí může kalkulovat i s hrdostí svých domácích protivníků. Leckoho na Západě, kdo v uplynulých dnech a týdnech troubil k vojenskému marši na Tripolis, nejspíše překvapilo, že zásah zahraničních pozemních jednotek odmítá i vedení Libyjské národní rady, vrcholné organizace libyjské opozice se sídlem v Benghází.
Nechtějí si nechat své povstání tak očividně zdiskreditovat. Vítězství přinesená na západních bodácích nemají v arabském světě právě nejlepší zvuk. Příkladů z historie existuje více než dost. Také arabským vládcům je zatěžko žádat o pomoc při svrhávání nějakého arabského režimu cizince. Sotva který arabský režim je legitimní a příště by něco podobného mohlo potkat je.
Libyjští povstalci zatím žádají mezinárodní společenství „jen" o vyhlášení bezletové zóny. Ale i taková zóna znamená v praxi první krok války. Bombardování a ničení radarových zařízení, protiletecké obrany... Podle vývoje situace následují pozemní intervenční jednotky.
K vyhlášení bezletové zóny je ale třeba požehnání Rady bezpečnosti. A to se nerýsuje. Kaddáfí si může být téměř jist, že Rusko a Čína, mocnosti mající veto, ho v tomto směru zatím podrží. Stejně tak ale Kaddáfí ví, že mezinárodní právo lze při velikém apetitu válčit pod nějakou záminkou obejít.
Je užitečné si připomenout, že v kosovské válce se původně počítalo se vzdušnými útoky v délce 48 hodin. Nakonec z toho bylo 78 dní trvalého bombardování. Že by už na to západní svět zapomněl? A uspěl snad dlouhodobě v Iráku nebo Afghánistánu? Nebylo by to poprvé, co by „ušlechtilé" motivy vyústily v pohromu - anebo alespoň ve více problémů než předtím.
Navíc zdrženlivost vůči nynější libyjské protivládě je více než na místě. Jsou v ní ostatně i lidé, kteří ještě před několika týdny Kaddáfímu věrně sloužili. Západ ví ještě stále málo o konfliktu samém i stranách na něm zúčastněných.
Ať tak, či onak, pomineme-li hrůzy spjaté s každou válkou a plukovníkova nepříliš povedená veřejná vystoupení uplynulých dní, pak Kaddáfí skrze své činy zatím nepředvádí špatnou figuru.
Bývalý financiér terorismu a později spojenec Západu je na dobré cestě vydobýt si přezdívku „liška pouště". Jejím dosavadním nositelem byl válečník a skvělý taktik Erwin Rommel, německý polní maršál za druhé světové války, velitel Afrikakorpsu, kterého svět zná jako „lišku pouště" (německy Wüstenfuchs, anglicky The Desert Fox).
Přezdívka by tak zůstala svým způsobem doma, na severu Afriky.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.