Rozsáhlé zvyšování cen potravin, benzinu, vody a elektřiny vyvolalo u jinak spíše bezmocných obyvatel Mosambiku ohromnou vlnu nespokojenosti. Společně ji projevit mohli díky mobilům, jimiž se svolali na masovou demonstraci. Policie při ní minulý týden zastřelila 13 lidí a asi 400 dalších utrpělo zranění.
Vládci zemí sousedících s Mosambikem se nyní obávají, že nápad se svoláváním protestů mobily by mohl nakazit i jejich obyvatele, konstatují některá jihoafrická média. Mosambická policie použila proti demonstrantům ostré střelivo poté, co jí došly gumové projektily.
Krvavé protesty vyvolalo prudké zvýšení cen u zmíněných komodit, například benzinu o 20 procent, což znamená debakl pro politiku prezidenta Armanda Guebuzy a jeho strany Frelimo.
Guebuzova vláda si loni zajistila při volbách 75procentní podporu obyvatel hlavně díky slibům, které dala chudým vrstvám obyvatelstva. Zhruba 70 procent Mosambičanů žije pod hranicí chudoby.
Své sliby ale frelimovci nedodrželi. I základní potraviny se dnes v této jihoafrické zemi stávají luxusním zbožím a většina musí být dovážena ze sousední JAR. Důvodem skokového nárůstu cen je znehodnocování mosambické měny metikalu, jež v uplynulých měsících ztratila vůči jihoafrickému randu 43 procent hodnoty.
Mosambičtí pekaři zdražují své výrobky s odůvodněním, že na světových trzích podražila pšeničná mouka, což je ovšem zčásti důsledek spekulací. Vodu a elektřinu zdražila sama vláda v Maputu s odůvodněním, že už je déle nemohla držet na dosavadní úrovni. Státní elektrárenský podnik EDM prý potřebuje rozsáhlé investice na další elektrifikaci země.
Prekérní a nová situace pro mocné v Mosambiku tkví v tom, že čerstvé protesty neiniciovaly politické strany či odbory, ale že se k odporu spontánně zvedli sami Mosambičané. A sice s pomocí mobilních telefonů.
Masově si mezi sebou posílali textovou zprávu znějící: "Mosambičané, těšte se na velký den stávky. Pojďme protestovat proti zvyšování cen energií, vody, minibusů a chleba. Prosím, pošlete tuto SMS dalším Mosambičanům."
Neorganizovanost povstání dokládá i to, že lidé sice vyšli do ulic, ale neměli žádné zástupce, kteří by je organizovali, jednali s vládou a kladli specifické požadavky. Reakce občanů ukazuje, že můžou mít velkou politickou moc - díky mobilům.
Když v Mosambiku skončila 16 let trvající občanská válka a vláda Frelimo podepsala roku 1992 mírovou dohodu s rebely z hnutí Renamo, vypadalo to, že kdysi portugalská kolonie má nadějnou budoucnost. Stala se jedním z oblíbenců zahraniční pomoci, která dlouhé roky tvořila více než polovinu státního rozpočtu.
Situace, hlavně pro opozici, se začala v řadě směrů zhoršovat poté, co roku 2005 opustil prezidentské křeslo Joaquim Chissano a vystřídal do Armando Guebuza. Vláda, která je stále závislá na zahraničních dárcích, se maximálně snaží uzurpovat moc pro sebe. Přitom nedokáže stabilizovat situaci v zemi.
Politici vládní Frelimo v parlamentu například zatajují informace svým poslaneckým kolegům z Renamo, s nimiž si kdysi rozdělili křesla v poměru 160:90. Situace se zhoršila pro novináře a literáty - v indexu svobody tisku sestavovaném Reportéry bez hranic se letos Mosambik propadl z 45. na 73. příčku.
