Zatčení ani dvanáct dní strávených ve vazbě nijak neztlumilo touhu syrských sourozenců Suády a Muhammada překonat Středozemní moře a dostat se z Egypta do Evropy. V Egyptě našlo před boji doma útočiště oficiálně 130 tisíc Syřanů a další tisíce tam jsou nelegálně. Většinu z nich nezastrašuje údaj, podle kterého od ledna na moři zahynulo nebo se ztratilo 2800 uprchlíků.
Suád tvrdí, že egyptská pobřežní stráž při zatýkání její skupiny střílela a že při tom byl jeden Egypťan zraněn. "Jednali se mnou špatně, ale měla jsem pak pocit, že jsem silnější," řekla osmnáctiletá Suád, která žije v severoegyptské Alexandrii s rodinou od roku 2012.
Začátkem srpna s bratrem a 24 dalšími uprchlíky chtěli v Rašídu nastoupit na loď do Itálie, ale policie je zatkla. Dvanáctidenní vazbu strávili v úmorném horku ve stanech postavených na dvoře policejního komisařství v Alexandrii. Jejich skutečným cílem je Německo. Otec abú Muhammad zaplatil za cestu 4 tisíce dolarů (96 tisíc korun). "Teď je to snazší, než to bude později," říká muž s poukazem na zavírání hranic v Evropě.
Všichni uprchlíci dobře znají převáděče, ať egyptské nebo syrské, vyměňují si mezi sebou jejich telefonní čísla a nacházejí je často posedávat v kavárnách. Do Evropy se přes Středozemní moře od ledna dostalo 430 tisíc uprchlíků a Muhammad Kášif z egyptské organizace pro práva jednotlivců říká, že vlnu migrantů pociťuje také Egypt. Mnoho Syřanů se snaží vydělat si tam, aby mohli zaplatit za převoz.
V alexandrijském záchytném centru se tísní 56 uprchlíků ze Sýrie, Súdánu a Somálska. "Chtěli plout do Itálie, ale v Rašídu je zatkli v autobuse," říká Syřan abú Udaj, který uprchlíkům přináší grilované kuře a vodu. Skupina je na zastíněném dvoře komisařství, ženy jsou zcela zahalené, některé těhotné nebo s velmi malými dětmi. Spí na zemi poblíž primitivních záchodů, k nimž se dá dostat jedině po překonání bahnité kaluže. Muži tráví čas v posledním patře sousední nedostavěné budovy, kde panuje dusivé parno.
Nedaleko se vrší netknuté krabice s jídlem, které poskytly nevládní organizace. Uprchlíci
tvrdí, že zahájili hladovku na protest proti špatné kvalitě jídla. Abú Udaj ví, oč jde. Při pokusu dostat se z Egypta byl zatčen v roce 2013 a ve vazbě zůstal 98 dní. Od té doby je tento otec pěti dětí v Alexandrii a vydělává si příležitostnou prací. "Když v roce 2013 vyplouvaly lodě, ty největší z nich vezly sedmdesát lidí. Dnes je na těch nejmenších 400 až 500 osob," říká.
Na moře míří také Ahmad. Nemá už peníze na zaplacení nájemného a raději prý zemře, 
než by se díval na to, jak jeho tři děti žijí na ulici. Rád by se dostal do Švédska, kde má příbuzné a může tam žádat o azyl na základě sjednocení rodin. "V Egyptě bez peněz nedokážu dětem zajistit dobré vzdělání," říká tento Syřan.
Nezbytných 2500 dolarů pro převáděče nemá. Navrhuje proto, že "dodá" deset jiných zájemců o převoz. Ti zaplatí a převáděč za to poskytne jedno místo na lodi zdarma, což je praxe mnoha syrských uprchlíků.
Aby mohl v Alexandrii platit za skromné bydlení měsíčně 120 eur, musel Ahmad prodat manželčiny šperky. V Sýrii se mu žilo dobře. Měl vlastní podnik a vyvážel zeleninu do Turecka a zemí Perského zálivu. "Naše domy tam, to byly zámky. Bůh je mi svědkem, zámky," běduje Ahmadova teta nad současnou situací.
